- Dharmagya
- Scriptures
- Bhagavad Geeta
- Chapter 1
Chapter 1
अर्जुनविषादयोग
Arjuna's Dilemma
Verses
Verse 1
धृतराष्ट्र उवाच धर्मक्षेत्रे कुरुक्षेत्रे समवेता युयुत्सवः। मामकाः पाण्डवाश्चैव किमकुर्वत सञ्जय।।1.1।।
dhṛtarāṣṭra uvāca dharmakṣetre kurukṣetre samavetā yuyutsavaḥ| māmakāḥ pāṇḍavāścaiva kimakurvata sañjaya||1.1||
Meaning
The King Dhritarashtra asked, "O Sanjaya! What happened on the sacred battlefield of Kurukshetra when my people and the Pandavas gathered?"
धृतराष्ट्र ने पूछा — हे संजय! धर्मभूमि कुरुक्षेत्र में युद्ध की इच्छा से एकत्र हुए मेरे पुत्रों (कौरवों) तथा पाण्डवों ने क्या किया?
Verse 2
सञ्जय उवाच दृष्ट्वा तु पाण्डवानीकं व्यूढं दुर्योधनस्तदा। आचार्यमुपसङ्गम्य राजा वचनमब्रवीत्।।1.2।।
sañjaya uvāca dṛṣṭvā tu pāṇḍavānīkaṃ vyūḍhaṃ duryodhanastadā| ācāryamupasaṅgamya rājā vacanamabravīt||1.2||
Meaning
Sanjaya replied: "When Prince Duryodhana saw the Pandavas' army paraded, he approached his preceptor Guru Drona and spoke these words:
संजय ने कहा — उस समय राजा दुर्योधन ने व्यूहरचना में खड़ी पाण्डवों की सेना को देखकर आचार्य द्रोण के पास जाकर ये वचन कहे।
Verse 3
पश्यैतां पाण्डुपुत्राणाम् आचार्य महतीं चमूम्। व्यूढां द्रुपदपुत्रेण तव शिष्येण धीमता।।1.3।।
paśyaitāṃ pāṇḍuputrāṇām ācārya mahatīṃ camūm| vyūḍhāṃ drupadaputreṇa tava śiṣyeṇa dhīmatā||1.3||
Meaning
Revered Father! Behold this mighty host of the Pandavas, paraded by the son of King Drupada, your wise disciple.
हे आचार्य! आपके बुद्धिमान शिष्य द्रुपदपुत्र (धृष्टद्युम्न) द्वारा व्यूहाकार खड़ी की गई पाण्डुपुत्रों की इस विशाल सेना को देखिए।
Verse 4
अत्र शूरा महेष्वासा भीमार्जुनसमा युधि। युयुधानो विराटश्च द्रुपदश्च महारथः।।1.4।।
atra śūrā maheṣvāsā bhīmārjunasamā yudhi| yuyudhāno virāṭaśca drupadaśca mahārathaḥ||1.4||
Meaning
In it are heroes and great bowmen; the equals in battle of Arjuna, Bheema, Yuyudhana, Virata, and Drupada—all great soldiers.
इस सेना में युद्ध में भीम और अर्जुन के समान अनेक शूरवीर महाधनुर्धर हैं — जैसे युयुधान (सात्यकि), विराट तथा महारथी द्रुपद।
Verse 5
धृष्टकेतुश्चेकितानः काशिराजश्च वीर्यवान्। पुरुजित् कुन्तिभोजश्च शैब्यश्च नरपुङ्गवः।।1.5।।
dhṛṣṭaketuścekitānaḥ kāśirājaśca vīryavān| purujit kuntibhojaśca śaibyaśca narapuṅgavaḥ||1.5||
Meaning
Dhrishtaketu, Chekitan, the valiant king of Benares, Purujit, Kuntibhoja, and Shaibya—a master of many.
धृष्टकेतु, चेकितान, पराक्रमी काशिराज, पुरुजित, कुन्तिभोज तथा मनुष्यों में श्रेष्ठ शैब्य भी हैं।
Verse 6
युधामन्युश्च विक्रान्त उत्तमौजाश्च वीर्यवान्। सौभद्रो द्रौपदेयाश्च सर्व एव महारथाः।।1.6।।
yudhāmanyuśca vikrānta uttamaujāśca vīryavān| saubhadro draupadeyāśca sarva eva mahārathāḥ||1.6||
Meaning
Yudhamanyu, Uttamouja, Soubhadra, and the sons of Droupadi—all famous men.
पराक्रमी युधामन्यु, बलवान उत्तमौजा, सुभद्रापुत्र (अभिमन्यु) तथा द्रौपदी के पुत्र — ये सब महारथी हैं।
Verse 7
अस्माकं तु विशिष्टा ये तान्निबोध द्विजोत्तम। नायका मम सैन्यस्य संज्ञार्थं तान्ब्रवीमि ते।।1.7।।
asmākaṃ tu viśiṣṭā ye tānnibodha dvijottama| nāyakā mama sainyasya saṃjñārthaṃ tānbravīmi te||1.7||
Meaning
Know also, O best of the twice-born, those who are the most distinguished among us, the leaders of my army; I name them now for your information.
हे द्विजश्रेष्ठ! हमारी ओर के जो प्रमुख योद्धा एवं मेरी सेना के नायक हैं, उन्हें भी जान लीजिए; आपकी जानकारी के लिए मैं उनके नाम बताता हूँ।
Verse 8
भवान्भीष्मश्च कर्णश्च कृपश्च समितिञ्जयः। अश्वत्थामा विकर्णश्च सौमदत्तिस् तथैव च।।1.8।।
bhavānbhīṣmaśca karṇaśca kṛpaśca samitiñjayaḥ| aśvatthāmā vikarṇaśca saumadattis tathaiva ca||1.8||
Meaning
You come first; then Bheeshma, Karna, Kripa, great warriors; Ashwatthama, Vikarna, and the son of Somadatta;
आप (द्रोणाचार्य), भीष्म, कर्ण, संग्रामविजयी कृपाचार्य, अश्वत्थामा, विकर्ण तथा सोमदत्त के पुत्र (भूरिश्रवा) —
Verse 9
अन्ये च बहवः शूरा मदर्थे त्यक्तजीविताः। नानाशस्त्रप्रहरणाः सर्वे युद्धविशारदाः।।1.9।।
anye ca bahavaḥ śūrā madarthe tyaktajīvitāḥ| nānāśastrapraharaṇāḥ sarve yuddhaviśāradāḥ||1.9||
Meaning
And many others, all ready to die for My sake; all armed, all skilled in warfare.
और भी बहुत-से शूरवीर हैं जिन्होंने मेरे लिए अपने प्राणों का मोह त्याग दिया है; वे नाना प्रकार के शस्त्रास्त्रों से सुसज्जित और युद्ध में निपुण हैं।
Verse 10
अपर्याप्तं तदस्माकं बलं भीष्माभिरक्षितम्। पर्याप्तं त्विदमेतेषां बलं भीमाभिरक्षितम्।।1.10।।
aparyāptaṃ tadasmākaṃ balaṃ bhīṣmābhirakṣitam| paryāptaṃ tvidameteṣāṃ balaṃ bhīmābhirakṣitam||1.10||
Meaning
Yet our army seems weaker, though commanded by Bhishma; their army seems stronger, though commanded by Bhima.
भीष्म द्वारा रक्षित हमारी यह सेना (उनकी तुलना में) अपर्याप्त है, जबकि भीम द्वारा रक्षित उनकी सेना पर्याप्त (पूर्ण समर्थ) है।
Verse 11
अयनेषु च सर्वेषु यथाभागमवस्थिताः। भीष्ममेवाभिरक्षन्तु भवन्तः सर्व एव हि।।1.11।।
ayaneṣu ca sarveṣu yathābhāgamavasthitāḥ| bhīṣmamevābhirakṣantu bhavantaḥ sarva eva hi||1.11||
Meaning
Therefore, let the rank and file stand firm in their posts according to battalions, and all you generals around Bheeshma.
अतः आप सब अपने-अपने मोर्चों पर यथास्थान स्थित रहते हुए सब ओर से केवल भीष्म पितामह की ही रक्षा करें।
Verse 12
तस्य संजनयन् हर्षं कुरुवृद्धः पितामहः। सिंहनादं विनद्योच्चैः शङ्खं दध्मौ प्रतापवान्।।1.12।।
tasya saṃjanayan harṣaṃ kuruvṛddhaḥ pitāmahaḥ| siṃhanādaṃ vinadyoccaiḥ śaṅkhaṃ dadhmau pratāpavān||1.12||
Meaning
Then, to enliven his spirits, the brave Grandfather Bheeshma, the eldest of the Kuru clan, blew his conch, its sound resembling that of a lion's roar.
तब कौरवों में वृद्ध, प्रतापी पितामह भीष्म ने दुर्योधन के हृदय में हर्ष उत्पन्न करते हुए सिंह के समान गरजकर ऊँचे स्वर में शंख बजाया।
Verse 13
ततः शङ्खाश्च भेर्यश्च पणवानकगोमुखाः। सहसैवाभ्यहन्यन्त स शब्दस्तुमुलो ऽभवत्।।1.13।।
tataḥ śaṅkhāśca bheryaśca paṇavānakagomukhāḥ| sahasaivābhyahanyanta sa śabdastumulo 'bhavat||1.13||
Meaning
And immediately, all the conches, drums, trumpets, and horns blared forth in a tumultuous uproar.
इसके पश्चात शंख, नगाड़े, ढोल, मृदंग और रणसिंघे एक साथ ही बज उठे और उनका वह शब्द अत्यन्त भयंकर हुआ।
Verse 14
ततः श्वेतैर्हयैर्युक्ते महति स्यन्दने स्थितौ। माधवः पाण्डवश्चैव दिव्यौ शङ्खौ प्रदध्मतुः।।1.14।।
tataḥ śvetairhayairyukte mahati syandane sthitau| mādhavaḥ pāṇḍavaścaiva divyau śaṅkhau pradadhmatuḥ||1.14||
Meaning
Then, seated in their spacious war chariot, yoked with white horses, Lord Shri Krishna and Arjuna sounded their divine conch shells.
तदनन्तर सफेद घोड़ों से जुते हुए भव्य रथ पर बैठे हुए माधव (श्रीकृष्ण) और पाण्डुपुत्र अर्जुन ने भी अपने दिव्य शंख बजाए।
Verse 15
पाञ्चजन्यं हृषीकेशो देवदत्तं धनंजयः। पौण्ड्रं दध्मौ महाशङ्खं भीमकर्मा वृकोदरः।।1.15।।
pāñcajanyaṃ hṛṣīkeśo devadattaṃ dhanaṃjayaḥ| pauṇḍraṃ dadhmau mahāśaṅkhaṃ bhīmakarmā vṛkodaraḥ||1.15||
Meaning
Lord Shri Krishna blew his Panchajanya, and Arjuna blew his Devadatta; brave Bheema blew his renowned shell, Poundra.
श्रीकृष्ण (हृषीकेश) ने पांचजन्य, अर्जुन (धनंजय) ने देवदत्त तथा भयानक कर्म करने वाले भीम (वृकोदर) ने पौण्ड्र नामक महाशंख बजाया।
Verse 16
अनन्तविजयं राजा कुन्तीपुत्रो युधिष्ठिरः। नकुलः सहदेवश्च सुघोषमणिपुष्पकौ।।1.16।।
anantavijayaṃ rājā kuntīputro yudhiṣṭhiraḥ| nakulaḥ sahadevaśca sughoṣamaṇipuṣpakau||1.16||
Meaning
The King Dharmaraja, the son of Kunti, blew the Anantavijaya, Nakula, and Sahadeva, the Sughosha and Manipushpaka, respectively.
कुन्तीपुत्र राजा युधिष्ठिर ने अनन्तविजय तथा नकुल और सहदेव ने क्रमशः सुघोष और मणिपुष्पक नामक शंख बजाए।
Verse 17
काश्यश्च परमेष्वासः शिखण्डी च महारथः। धृष्टद्युम्नो विराटश्च सात्यकिश् चापराजितः।।1.17।।
kāśyaśca parameṣvāsaḥ śikhaṇḍī ca mahārathaḥ| dhṛṣṭadyumno virāṭaśca sātyakiś cāparājitaḥ||1.17||
Meaning
And the Maharaja of Benares, the great archer, Shikhandi, the great soldier, Dhrishtadyumna, Virata, and Satyaki, the invincible one,
श्रेष्ठ धनुर्धर काशिराज, महारथी शिखण्डी, धृष्टद्युम्न, विराट तथा अजेय सात्यकि —
Verse 18
द्रुपदो द्रौपदेयाश्च सर्वशः पृथिवीपते। सौभद्रश्च महाबाहुः शङ्खान्दध्मुः पृथक् पृथक्।।1.18।।
drupado draupadeyāśca sarvaśaḥ pṛthivīpate| saubhadraśca mahābāhuḥ śaṅkhāndadhmuḥ pṛthak pṛthak||1.18||
Meaning
And, O King! Drupada, Droupadi's sons, and the great soldier Soubhadra blew their conches.
हे राजन (धृतराष्ट्र)! द्रुपद, द्रौपदी के पुत्र तथा महाबाहु सुभद्रापुत्र (अभिमन्यु) — इन सबने अलग-अलग अपने-अपने शंख बजाए।
Verse 19
स घोषो धार्तराष्ट्राणां हृदयानि व्यदारयत्। नभश्च पृथिवीं चैव तुमुलो व्यनुनादयन्।।1.19।।
sa ghoṣo dhārtarāṣṭrāṇāṃ hṛdayāni vyadārayat| nabhaśca pṛthivīṃ caiva tumulo vyanunādayan||1.19||
Meaning
The tumult rent the hearts of the sons of Dhritarashtra, shaking heaven and earth with its echoing violence.
उस भयंकर शब्द ने आकाश और पृथ्वी को गुँजाते हुए धृतराष्ट्र के पुत्रों के हृदयों को विदीर्ण कर दिया।
Verse 20
अथ व्यवस्थितान् दृष्ट्वा धार्तराष्ट्रान् कपिध्वजः। प्रवृत्ते शस्त्रसंपाते धनुरुद्यम्य पाण्डवः।।1.20।।
atha vyavasthitān dṛṣṭvā dhārtarāṣṭrān kapidhvajaḥ| pravṛtte śastrasaṃpāte dhanurudyamya pāṇḍavaḥ||1.20||
Meaning
Then, upon beholding the sons of Dhritarashtra, drawn up on the battlefield, ready to fight, Arjuna, whose flag bore the image of Hanuman,
हे राजन! इसके बाद हनुमान के चिह्न वाली ध्वजा से युक्त अर्जुन ने मोर्चे पर खड़े कौरवों को देखकर, शस्त्र चलने का समय आने पर अपना धनुष उठाया।
Verse 21
अर्जुन उवाच हृषीकेशं तदा वाक्यमिदमाह महीपते। सेनयोरुभयोर् मध्ये रथं स्थापय मेऽच्युत।।1.21।।
arjuna uvāca hṛṣīkeśaṃ tadā vākyamidamāha mahīpate| senayorubhayor madhye rathaṃ sthāpaya me'cyuta||1.21||
Meaning
Raising his bow, he spoke this to the Lord Shri Krishna: O Infallible Lord of the earth! Please draw up my chariot between the two armies.
और हे राजन! उन्होंने हृषीकेश (श्रीकृष्ण) से ये वचन कहे — अर्जुन बोले — हे अच्युत! मेरे रथ को दोनों सेनाओं के बीच में ले चलकर खड़ा कीजिए,
Verse 22
यावदेतान् निरीक्षे ऽहं योद्धुकामान् अवस्थितान्। कैर्मया सह योद्धव्यम् अस्मिन् रणसमुद्यमे।।1.22।।
yāvadetān nirīkṣe 'haṃ yoddhukāmān avasthitān| kairmayā saha yoddhavyam asmin raṇasamudyame||1.22||
Meaning
So that I may observe those who must fight on my side and those who must fight against me.
जिससे मैं युद्ध की इच्छा से खड़े हुए इन योद्धाओं को भली-भाँति देख सकूँ कि इस युद्ध-उद्यम में मुझे किन-किन के साथ लड़ना है।
Verse 23
योत्स्यमानान् अवेक्षे ऽहं य एते ऽत्र समागताः। धार्तराष्ट्रस्य दुर्बुद्धेर् युद्धे प्रियचिकीर्षवः।।1.23।।
yotsyamānān avekṣe 'haṃ ya ete 'tra samāgatāḥ| dhārtarāṣṭrasya durbuddher yuddhe priyacikīrṣavaḥ||1.23||
Meaning
And gaze upon this array of soldiers, eager to please the sons of Dhritarashtra who are sinful.
मैं उन लोगों को देखना चाहता हूँ जो यहाँ युद्ध के लिए एकत्र हुए हैं और दुर्बुद्धि दुर्योधन का युद्ध में प्रिय करने की इच्छा रखते हैं।
Verse 24
संजय उवाच एवम् उक्तो हृषीकेशो गुडाकेशेन भारत। सेनयोर् उभयोर् मध्ये स्थापयित्वा रथोत्तमम्।।1.24।।
saṃjaya uvāca evam ukto hṛṣīkeśo guḍākeśena bhārata| senayor ubhayor madhye sthāpayitvā rathottamam||1.24||
Meaning
Sanjaya said: "Having listened to Arjuna's request, Lord Shri Krishna drew up His bright chariot in the midst between the two armies.
संजय ने कहा — हे भरतवंशी (धृतराष्ट्र)! अर्जुन (गुडाकेश) के इस प्रकार कहने पर श्रीकृष्ण ने उस उत्तम रथ को दोनों सेनाओं के बीच में खड़ा कर दिया।
Verse 25
भीष्मद्रोणप्रमुखतः सर्वेषां च महीक्षिताम्। उवाच पार्थ पश्यैतान् समवेतान् कुरून् इति।।1.25।।
bhīṣmadroṇapramukhataḥ sarveṣāṃ ca mahīkṣitām| uvāca pārtha paśyaitān samavetān kurūn iti||1.25||
Meaning
Where Bheeshma and Drona had led all the rulers of the earth, He spoke thus: O Arjuna! Behold, these members of the family of Kuru are assembled.
भीष्म, द्रोण तथा समस्त राजाओं के सामने रथ खड़ा करके श्रीकृष्ण बोले — हे पार्थ! युद्ध के लिए एकत्र हुए इन कौरवों को देखो।
Verse 26
तत्रापश्यत् स्थितान् पार्थः पितॄन् अथ पितामहान्। आचार्यान् मातुलान् भ्रातॄन् पुत्रान् पौत्रान् सखींस् तथा।।1.26।।
tatrāpaśyat sthitān pārthaḥ pitṝn atha pitāmahān| ācāryān mātulān bhrātṝn putrān pautrān sakhīṃs tathā||1.26||
Meaning
There, Arjuna noticed fathers, grandfathers, uncles, cousins, sons, grandsons, teachers, and friends.
तब अर्जुन ने दोनों सेनाओं में खड़े हुए पिताओं, पितामहों, आचार्यों, मामाओं, भाइयों, पुत्रों, पौत्रों तथा मित्रों को देखा।
Verse 27
श्वशुरान् सुहृदश्चैव सेनयोरुभयोरपि। तान्समीक्ष्य स कौन्तेयः सर्वान् बन्धूनवस्थितान्।।1.27।।
śvaśurān suhṛdaścaiva senayorubhayorapi| tānsamīkṣya sa kaunteyaḥ sarvān bandhūnavasthitān||1.27||
Meaning
Fathers-in-law and benefactors were arrayed on both sides, and Arjuna then gazed at all those kinsmen before him.
ससुर और सुहृद (हितैषी) भी दोनों सेनाओं में खड़े थे। इन सब बन्धु-बान्धवों को उपस्थित देखकर कुन्तीपुत्र अर्जुन —
Verse 28
अर्जुन उवाच कृपया परयाऽऽविष्टो विषीदन्निदमब्रवीत्। दृष्ट्वेमं स्वजनं कृष्ण युयुत्सुं समुपस्थितम्।।1.28।।
arjuna uvāca kṛpayā parayā''viṣṭo viṣīdannidamabravīt| dṛṣṭvemaṃ svajanaṃ kṛṣṇa yuyutsuṃ samupasthitam||1.28||
Meaning
And his heart melted with pity, and sadly he spoke: "O my Lord! When I see all these, my own people, thirsting for battle,
अत्यन्त करुणा से व्याकुल होकर विषादपूर्वक यह बोले — अर्जुन ने कहा — हे कृष्ण! युद्ध की इच्छा से उपस्थित अपने इन स्वजनों को देखकर
Verse 29
सीदन्ति मम गात्राणि मुखं च परिशुष्यति। वेपथुश् च शरीरे मे रोमहर्षश् च जायते।।1.29।।
sīdanti mama gātrāṇi mukhaṃ ca pariśuṣyati| vepathuś ca śarīre me romaharṣaś ca jāyate||1.29||
Meaning
My limbs are failing me, my throat is parched, my body is trembling, and my hair is standing on end.
मेरे अंग शिथिल हुए जा रहे हैं और मुख सूख रहा है; मेरे शरीर में कँपकँपी और रोमांच हो रहा है।
Verse 30
गाण्डीवं स्रंसते हस्तात् त्वक् चैव परिदह्यते। न च शक्नोम्य् अवस्थातुं भ्रमतीव च मे मनः।।1.30।।
gāṇḍīvaṃ sraṃsate hastāt tvak caiva paridahyate| na ca śaknomy avasthātuṃ bhramatīva ca me manaḥ||1.30||
Meaning
The bow Gandiva slips from my hand, and my skin burns. I cannot remain still, for my mind is in tumult.
हाथ से गाण्डीव धनुष गिर रहा है और त्वचा भी जल रही है; मैं खड़ा रहने में असमर्थ हूँ और मेरा मन मानो भ्रमित-सा हो रहा है।
Verse 31
निमित्तानि च पश्यामि विपरीतानि केशव। न च श्रेयो ऽनुपश्यामि हत्वा स्वजनम् आहवे।।1.31।।
nimittāni ca paśyāmi viparītāni keśava| na ca śreyo 'nupaśyāmi hatvā svajanam āhave||1.31||
Meaning
The omens are unfavourable; what good can come from the slaughter of my people on this battlefield?
हे केशव! मुझे विपरीत (अशुभ) लक्षण दिखाई दे रहे हैं; युद्ध में अपने स्वजनों को मारकर मैं कोई कल्याण नहीं देखता।
Verse 32
न काङ्क्षे विजयं कृष्ण न च राज्यं सुखानि च। किं नो राज्येन गोविन्द किं भोगैर् जीवितेन वा।।1.32।।
na kāṅkṣe vijayaṃ kṛṣṇa na ca rājyaṃ sukhāni ca| kiṃ no rājyena govinda kiṃ bhogair jīvitena vā||1.32||
Meaning
Ah, my Lord! I do not crave victory, nor a kingdom, nor any pleasure. What would a kingdom, happiness, or life be to me?
हे कृष्ण! मैं न विजय चाहता हूँ, न राज्य और न सुख। हे गोविन्द! हमें ऐसे राज्य, भोग अथवा जीवन से क्या प्रयोजन?
Verse 33
येषाम् अर्थे काङ्क्षितं नो राज्यं भोगाः सुखानि च। त इमे ऽवस्थिता युद्धे प्राणांस् त्यक्त्वा धनानि च।।1.33।।
yeṣām arthe kāṅkṣitaṃ no rājyaṃ bhogāḥ sukhāni ca| ta ime 'vasthitā yuddhe prāṇāṃs tyaktvā dhanāni ca||1.33||
Meaning
When those for whose sake I desire these things stand here, about to sacrifice their property and lives:
जिनके लिए हमें राज्य, भोग और सुखों की इच्छा है, वे ही ये लोग अपने प्राण और धन की आशा छोड़कर युद्ध में खड़े हैं।
Verse 34
आचार्याः पितरः पुत्रास् तथैव च पितामहाः। मातुलाः श्वशुराः पौत्राः श्यालाः सम्बन्धिनस् तथा।।1.34।।
ācāryāḥ pitaraḥ putrās tathaiva ca pitāmahāḥ| mātulāḥ śvaśurāḥ pautrāḥ śyālāḥ sambandhinas tathā||1.34||
Meaning
Teachers, fathers, grandfathers, sons, grandsons, uncles, fathers-in-law, brothers-in-law, and other relatives.
आचार्य, पिता, पुत्र, पितामह, मामा, ससुर, पौत्र, साले तथा अन्य सम्बन्धी —
Verse 35
एतान् न हन्तुम् इच्छामि घ्नतो ऽपि मधुसूदन। अपि त्रैलोक्यराज्यस्य हेतोः किं नु महीकृते।।1.35।।
etān na hantum icchāmi ghnato 'pi madhusūdana| api trailokyarājyasya hetoḥ kiṃ nu mahīkṛte||1.35||
Meaning
I would not kill them, even for three worlds; why then for this earth alone? It matters not if I myself am killed.
हे मधुसूदन! ये मुझे मारें तो भी मैं इन्हें मारना नहीं चाहता; तीनों लोकों के राज्य के लिए भी नहीं, फिर इस पृथ्वी के लिए तो कहना ही क्या।
Verse 36
निहत्य धार्तराष्ट्रान् नः का प्रीतिः स्याज् जनार्दन। पापम् एवाश्रयेद् अस्मान् हत्वैतान् आततायिनः।।1.36।।
nihatya dhārtarāṣṭrān naḥ kā prītiḥ syāj janārdana| pāpam evāśrayed asmān hatvaitān ātatāyinaḥ||1.36||
Meaning
My Lord! What happiness can come from the death of these sons of Dhritarashtra? We shall be committing a sin if we kill these desperate men.
हे जनार्दन! धृतराष्ट्र के इन पुत्रों को मारकर हमें क्या प्रसन्नता मिलेगी? इन आततायियों को मारने से तो हमें पाप ही लगेगा।
Verse 37
तस्मान्नार्हा वयं हन्तुं धार्तराष्ट्रान् स्वबान्धवान्। स्वजनं हि कथं हत्वा सुखिनः स्याम माधव।।1.37।।
tasmānnārhā vayaṃ hantuṃ dhārtarāṣṭrān svabāndhavān| svajanaṃ hi kathaṃ hatvā sukhinaḥ syāma mādhava||1.37||
Meaning
We are worthy of a nobler feat than slaughtering our relatives—the sons of Dhritarashtra; for, my Lord, how can we be happy if we kill our kinsmen?
इसलिए हे माधव! अपने ही बन्धु धृतराष्ट्रपुत्रों को मारना हमारे लिए उचित नहीं; भला अपने ही स्वजनों को मारकर हम कैसे सुखी होंगे?
Verse 38
यद्य् अप्य् एते न पश्यन्ति लोभोपहतचेतसः। कुलक्षयकृतं दोषं मित्रद्रोहे च पातकम्।।1.38।।
yady apy ete na paśyanti lobhopahatacetasaḥ| kulakṣayakṛtaṃ doṣaṃ mitradrohe ca pātakam||1.38||
Meaning
Although these men, blinded by greed, see no guilt in destroying their kin or fighting against their friends,
यद्यपि लोभ से भ्रष्टचित्त हुए ये लोग कुल के नाश से होने वाले दोष और मित्रों से द्रोह के पाप को नहीं देखते,
Verse 39
कथं न ज्ञेयम् अस्माभिः पापाद् अस्मान् निवर्तितुम्। कुलक्षयकृतं दोषं प्रपश्यद्भिर् जनार्दन।।1.39।।
kathaṃ na jñeyam asmābhiḥ pāpād asmān nivartitum| kulakṣayakṛtaṃ doṣaṃ prapaśyadbhir janārdana||1.39||
Meaning
Should we not, whose eyes are open and who consider it wrong to annihilate our family, turn away from such a great crime?
तथापि हे जनार्दन! कुल के नाश से होने वाले दोष को स्पष्ट देखने वाले हम लोग इस पाप से क्यों न विमुख हों?
Verse 40
कुलक्षये प्रणश्यन्ति कुलधर्माः सनातनाः। धर्मे नष्टे कुलं कृत्स्नम् अधर्मो ऽभिभवत्य् उत।।1.40।।
kulakṣaye praṇaśyanti kuladharmāḥ sanātanāḥ| dharme naṣṭe kulaṃ kṛtsnam adharmo 'bhibhavaty uta||1.40||
Meaning
The destruction of our kindred means the destruction of the traditions of our ancient lineage, and when these are lost, irreligion will overrun our homes.
कुल के नाश से सनातन कुलधर्म नष्ट हो जाते हैं; और धर्म के नष्ट होने पर सम्पूर्ण कुल को अधर्म दबा लेता है।
Verse 41
अधर्माभिभवात् कृष्ण प्रदुष्यन्ति कुलस्त्रियः। स्त्रीषु दुष्टासु वार्ष्णेय जायते वर्णसङ्करः।।1.41।।
adharmābhibhavāt kṛṣṇa praduṣyanti kulastriyaḥ| strīṣu duṣṭāsu vārṣṇeya jāyate varṇasaṅkaraḥ||1.41||
Meaning
When irreligion spreads, the women of the house start to stray; when they lose their purity, adulteration of the lineage follows.
हे कृष्ण! अधर्म के बढ़ने पर कुल की स्त्रियाँ दूषित हो जाती हैं; और हे वार्ष्णेय! स्त्रियों के दूषित होने पर वर्णसंकर उत्पन्न होता है।
Verse 42
सङ्करो नरकायैव कुलघ्नानां कुलस्य च। पतन्ति पितरो ह्य् एषां लुप्तपिण्डोदकक्रियाः।।1.42।।
saṅkaro narakāyaiva kulaghnānāṃ kulasya ca| patanti pitaro hy eṣāṃ luptapiṇḍodakakriyāḥ||1.42||
Meaning
Promiscuity ruins both the family and those who defile it; while the souls of our ancestors droop, due to the lack of funeral cakes and ablutions.
यह वर्णसंकर कुलघातियों और कुल — दोनों को नरक में ले जाने वाला होता है; पिण्ड और जल की क्रिया लुप्त हो जाने से इनके पितर भी अधोगति को प्राप्त होते हैं।
Verse 43
दोषैर् एतैः कुलघ्नानां वर्णसङ्करकारकैः। उत्साद्यन्ते जातिधर्माः कुलधर्माश् च शाश्वताः।।1.43।।
doṣair etaiḥ kulaghnānāṃ varṇasaṅkarakārakaiḥ| utsādyante jātidharmāḥ kuladharmāś ca śāśvatāḥ||1.43||
Meaning
By the destruction of our lineage and the pollution of our blood, ancient class traditions and family purity alike perish.
वर्णसंकर उत्पन्न करने वाले इन कुलघातियों के दोषों से जातिधर्म और सनातन कुलधर्म नष्ट हो जाते हैं।
Verse 44
उत्सन्नकुलधर्माणां मनुष्याणां जनार्दन। नरके ऽनियतं वासो भवतीत्यनुशुश्रुम।।1.44।।
utsannakuladharmāṇāṃ manuṣyāṇāṃ janārdana| narake 'niyataṃ vāso bhavatītyanuśuśruma||1.44||
Meaning
The wise say, my Lord, that they are forever lost whose ancient traditions have been lost.
हे जनार्दन! हमने सुना है कि जिन मनुष्यों के कुलधर्म नष्ट हो जाते हैं, उनका अनिश्चित काल तक नरक में वास होता है।
Verse 45
अहो बत महत् पापं कर्तुं व्यवसिता वयम्। यद् राज्यसुखलोभेन हन्तुं स्वजनम् उद्यताः।।1.45।।
aho bata mahat pāpaṃ kartuṃ vyavasitā vayam| yad rājyasukhalobhena hantuṃ svajanam udyatāḥ||1.45||
Meaning
Alas, it is strange that we should be willing to kill our own countrymen and commit a great sin, in order to enjoy the pleasures of kingdom.
अहो! बड़े खेद की बात है कि हम राज्य-सुख के लोभ से अपने ही स्वजनों को मारने को तैयार होकर महान पाप करने पर तुले हुए हैं।
Verse 46
यदि माम् अप्रतीकारम् अशस्त्रं शस्त्रपाणयः। धार्तराष्ट्रा रणे हन्युस् तन् मे क्षेमतरं भवेत्।।1.46।।
yadi mām apratīkāram aśastraṃ śastrapāṇayaḥ| dhārtarāṣṭrā raṇe hanyus tan me kṣemataraṃ bhavet||1.46||
Meaning
If, on the contrary, the sons of Dhritarashtra, with weapons in hand, should slay me, unarmed and unresisting, surely that would be better for my welfare!
यदि शस्त्र हाथ में लिए हुए धृतराष्ट्रपुत्र मुझ निःशस्त्र और सामना न करने वाले को युद्ध में मार भी डालें, तो वह मेरे लिए अधिक कल्याणकारी होगा।
Verse 47
सञ्जय उवाच एवम् उक्त्वाऽर्जुनः संख्ये रथोपस्थ उपाविशत्। विसृज्य सशरं चापं शोकसंविग्नमानसः।।1.47।।
sañjaya uvāca evam uktvā'rjunaḥ saṃkhye rathopastha upāviśat| visṛjya saśaraṃ cāpaṃ śokasaṃvignamānasaḥ||1.47||
Meaning
Sanjaya said: "Having spoken thus, Arjuna sank into the seat of his chariot, discarding his bow and arrow, overwhelmed with grief in the midst of the armies."
संजय ने कहा — रणभूमि में इस प्रकार कहकर शोक से उद्विग्न मन वाले अर्जुन बाण सहित धनुष को त्यागकर रथ के पिछले भाग में बैठ गए।
