- Dharmagya
- Scriptures
- Bhagavad Geeta
- Chapter 2
Chapter 2
सांख्ययोग
Transcendental Knowledge
Verses
Verse 1
सञ्जय उवाच तं तथा कृपयाऽविष्टमश्रुपूर्णाकुलेक्षणम्। विषीदन्तमिदं वाक्यमुवाच मधुसूदनः।।2.1।।
sañjaya uvāca taṃ tathā kṛpayā'viṣṭamaśrupūrṇākulekṣaṇam| viṣīdantamidaṃ vākyamuvāca madhusūdanaḥ||2.1||
Meaning
Sanjaya then told how the Lord Shri Krishna, seeing Arjuna overwhelmed with compassion, his eyes dimmed with flowing tears and full of despondency, consoled him:
संजय ने कहा — इस प्रकार करुणा से व्याप्त, आँसुओं से भरे व्याकुल नेत्रों वाले तथा शोक में डूबे हुए अर्जुन से मधुसूदन (श्रीकृष्ण) ने यह वचन कहा।
Verse 2
श्री भगवानुवाच कुतस्त्वा कश्मलमिदं विषमे समुपस्थितम्। अनार्यजुष्टमस्वर्ग्यमकीर्तिकरमर्जुन।।2.2।।
śrī bhagavānuvāca kutastvā kaśmalamidaṃ viṣame samupasthitam| anāryajuṣṭamasvargyamakīrtikaramarjuna||2.2||
Meaning
The Lord said: My beloved friend! Why yield to this weakness, on the eve of battle, which does no credit to those who call themselves Aryans and only brings them infamy, barring them from the gates of heaven?
श्रीभगवान् बोले — हे अर्जुन! इस विषम अवसर पर यह मोह तुम्हें कहाँ से आ गया? यह न तो श्रेष्ठ पुरुषों के योग्य है, न स्वर्ग दिलाने वाला है और न ही कीर्ति देने वाला है।
Verse 3
क्लैब्यं मा स्म गमः पार्थ नैतत्त्वय्युपपद्यते। क्षुद्रं हृदयदौर्बल्यं त्यक्त्वोत्तिष्ठ परन्तप।।2.3।।
klaibyaṃ mā sma gamaḥ pārtha naitattvayyupapadyate| kṣudraṃ hṛdayadaurbalyaṃ tyaktvottiṣṭha parantapa||2.3||
Meaning
O Arjuna! Why give way to unmanliness? O thou, who art the terror of thy enemies! Shake off such shameful effeminacy and make ready to act!
हे पार्थ (अर्जुन)! तुम कायरता को मत प्राप्त होओ, यह तुम्हें शोभा नहीं देती। हे परंतप (शत्रुओं को संताप देने वाले)! हृदय की इस तुच्छ दुर्बलता को त्यागकर युद्ध के लिए खड़े हो जाओ।
Verse 4
अर्जुन उवाच कथं भीष्ममहं संख्ये द्रोणं च मधुसूदन। इषुभिः प्रतियोत्स्यामि पूजार्हावरिसूदन।।2.4।।
arjuna uvāca kathaṃ bhīṣmamahaṃ saṃkhye droṇaṃ ca madhusūdana| iṣubhiḥ pratiyotsyāmi pūjārhāvarisūdana||2.4||
Meaning
Arjuna argued: My Lord! How can I, when the battle rages, send an arrow through Bheeshma and Drona, whom I should revere?
अर्जुन बोले — हे मधुसूदन! हे अरिसूदन (शत्रुओं का नाश करने वाले)! मैं रणभूमि में पूजनीय भीष्म और द्रोण के विरुद्ध बाणों से कैसे युद्ध करूँ?
Verse 5
गुरूनहत्वा हि महानुभावान् श्रेयो भोक्तुं भैक्ष्यमपीह लोके। हत्वार्थकामांस्तु गुरूनिहैव भुञ्जीय भोगान् रुधिरप्रदिग्धान्।।2.5।।
gurūnahatvā hi mahānubhāvān śreyo bhoktuṃ bhaikṣyamapīha loke| hatvārthakāmāṃstu gurūnihaiva bhuñjīya bhogān rudhirapradigdhān||2.5||
Meaning
Rather, I would be content with a beggar's crust than to kill these teachers of mine, these precious noble souls! To slay these masters who are my benefactors would be to stain the sweetness of life's pleasures with their blood.
इन महानुभाव गुरुजनों को मारने की अपेक्षा तो इस संसार में भिक्षा का अन्न खाकर जीना ही श्रेष्ठ है। इन गुरुजनों को मारकर तो मैं रक्त से सने हुए, धन और कामना के भोग ही भोगूँगा।
Verse 6
न चैतद्विद्मः कतरन्नो गरीयो यद्वा जयेम यदि वा नो जयेयुः। यानेव हत्वा न जिजीविषाम स्तेऽवस्थिताः प्रमुखे धार्तराष्ट्राः।।2.6।।
na caitadvidmaḥ kataranno garīyo yadvā jayema yadi vā no jayeyuḥ| yāneva hatvā na jijīviṣāma ste'vasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣṭrāḥ||2.6||
Meaning
Nor can I say whether it would be better for them to conquer me or for me to conquer them, since I would no longer care to live if I killed these sons of Dhritarashtra, who are now preparing for battle.
और मैं यह भी नहीं जानता कि हमारे लिए क्या श्रेष्ठ है — उन्हें जीतना अथवा उनसे हारना। जिन्हें मारकर मैं जीना भी नहीं चाहता, वही धृतराष्ट्र के पुत्र हमारे सामने खड़े हैं।
Verse 7
कार्पण्यदोषोपहतस्वभावः पृच्छामि त्वां धर्मसंमूढचेताः। यच्छ्रेयः स्यान्निश्चितं ब्रूहि तन्मे शिष्यस्तेऽहं शाधि मां त्वां प्रपन्नम्।।2.7।।
kārpaṇyadoṣopahatasvabhāvaḥ pṛcchāmi tvāṃ dharmasaṃmūḍhacetāḥ| yacchreyaḥ syānniścitaṃ brūhi tanme śiṣyaste'haṃ śādhi māṃ tvāṃ prapannam||2.7||
Meaning
My heart is oppressed with pity, and my mind is confused as to what my duty is. Therefore, my Lord, tell me what is best for my spiritual welfare, for I am Your disciple. Please direct me, I pray.
कायरता रूपी दोष से मेरा स्वभाव दब गया है और धर्म के विषय में मेरा चित्त मोहित हो गया है। इसलिए मैं आपसे पूछता हूँ — जो निश्चित रूप से श्रेयस्कर हो वही मुझे बताइए। मैं आपका शिष्य हूँ और आपकी शरण में हूँ, मुझे उपदेश दीजिए।
Verse 8
न हि प्रपश्यामि ममापनुद्या द्यच्छोकमुच्छोषणमिन्द्रियाणाम्। अवाप्य भूमावसपत्नमृद्धम् राज्यं सुराणामपि चाधिपत्यम्।।2.8।।
na hi prapaśyāmi mamāpanudyā dyacchokamucchoṣaṇamindriyāṇām| avāpya bhūmāvasapatnamṛddham rājyaṃ surāṇāmapi cādhipatyam||2.8||
Meaning
For even if I were to attain the monarchy of the visible world, or the sovereignty over the invisible world, it would not drive away the anguish that is now paralyzing my senses.
इस पृथ्वी पर निष्कंटक एवं समृद्ध राज्य अथवा देवताओं का आधिपत्य पाकर भी, मुझे ऐसा कोई उपाय नहीं दिखता जो मेरी इंद्रियों को सुखा देने वाले इस शोक को दूर कर सके।
Verse 9
सञ्जय उवाच एवमुक्त्वा हृषीकेशं गुडाकेशः परन्तप। न योत्स्य इति गोविन्दमुक्त्वा तूष्णीं बभूव ह।।2.9।।
sañjaya uvāca evamuktvā hṛṣīkeśaṃ guḍākeśaḥ parantapa| na yotsya iti govindamuktvā tūṣṇīṃ babhūva ha||2.9||
Meaning
Sanjaya continued: "Arjuna, the conqueror of all enemies, then told the Lord of All-Hearts that he would not fight, and became silent, O King!
संजय ने कहा — हे परंतप (राजा धृतराष्ट्र)! गुडाकेश अर्जुन हृषीकेश गोविन्द (श्रीकृष्ण) से इस प्रकार कहकर, 'मैं युद्ध नहीं करूँगा' — यह कहकर चुप हो गए।
Verse 10
तमुवाच हृषीकेशः प्रहसन्निव भारत। सेनयोरुभयोर्मध्ये विषीदन्तमिदं वचः।।2.10।।
tamuvāca hṛṣīkeśaḥ prahasanniva bhārata| senayorubhayormadhye viṣīdantamidaṃ vacaḥ||2.10||
Meaning
Thereupon, the Lord, with a gracious smile, addressed him who was so much depressed in the midst of the two armies.
हे भारत (धृतराष्ट्र)! तब दोनों सेनाओं के मध्य में शोकग्रस्त अर्जुन से हृषीकेश (श्रीकृष्ण) ने मानो हँसते हुए यह वचन कहा।
Verse 11
श्री भगवानुवाच अशोच्यानन्वशोचस्त्वं प्रज्ञावादांश्च भाषसे। गतासूनगतासूंश्च नानुशोचन्ति पण्डिताः।।2.11।।
śrī bhagavānuvāca aśocyānanvaśocastvaṃ prajñāvādāṃśca bhāṣase| gatāsūnagatāsūṃśca nānuśocanti paṇḍitāḥ||2.11||
Meaning
Lord Shri Krishna said: Why grieve for those for whom no grief is due, yet professing wisdom? The wise grieve neither for the dead nor the living.
श्रीभगवान् बोले — तुम जिनके लिए शोक करने योग्य नहीं हैं उनके लिए शोक करते हो, और साथ ही ज्ञान की बातें भी करते हो। ज्ञानी पुरुष न मृतकों के लिए शोक करते हैं और न जीवितों के लिए।
Verse 12
न त्वेवाहं जातु नासं न त्वं नेमे जनाधिपाः। न चैव न भविष्यामः सर्वे वयमतः परम्।।2.12।।
na tvevāhaṃ jātu nāsaṃ na tvaṃ neme janādhipāḥ| na caiva na bhaviṣyāmaḥ sarve vayamataḥ param||2.12||
Meaning
There was never a time when I was not, nor you, nor these princes were not; there will never be a time when we shall cease to exist.
ऐसा कभी नहीं था जब मैं न रहा होऊँ, अथवा तुम और ये राजागण न रहे हों। और ऐसा भी कभी नहीं होगा जब हम सब इसके आगे न रहेंगे।
Verse 13
देहिनोऽस्मिन्यथा देहे कौमारं यौवनं जरा। तथा देहान्तरप्राप्तिर्धीरस्तत्र न मुह्यति।।2.13।।
dehino'sminyathā dehe kaumāraṃ yauvanaṃ jarā| tathā dehāntaraprāptirdhīrastatra na muhyati||2.13||
Meaning
As the soul experiences infancy, youth, and old age in this body, so finally it passes into another; the wise have no delusion about this.
जैसे इस देह में जीवात्मा बाल्यावस्था, यौवन और वृद्धावस्था को प्राप्त होता है, वैसे ही वह दूसरा शरीर भी प्राप्त करता है। धीर पुरुष इस विषय में मोहित नहीं होता।
Verse 14
मात्रास्पर्शास्तु कौन्तेय शीतोष्णसुखदुःखदाः। आगमापायिनोऽनित्यास्तांस्तितिक्षस्व भारत।।2.14।।
mātrāsparśāstu kaunteya śītoṣṇasukhaduḥkhadāḥ| āgamāpāyino'nityāstāṃstitikṣasva bhārata||2.14||
Meaning
Those external relations that bring cold and heat, pain and happiness come and go; they are not permanent. Endure them bravely, O Prince!
हे कुन्तीपुत्र (अर्जुन)! इंद्रियों के विषयों के संयोग से सर्दी-गर्मी और सुख-दुःख की अनुभूति होती है। ये आने-जाने वाले एवं अनित्य हैं। हे भारत! इन्हें सहन करो।
Verse 15
यं हि न व्यथयन्त्येते पुरुषं पुरुषर्षभ। समदुःखसुखं धीरं सोऽमृतत्वाय कल्पते।।2.15।।
yaṃ hi na vyathayantyete puruṣaṃ puruṣarṣabha| samaduḥkhasukhaṃ dhīraṃ so'mṛtatvāya kalpate||2.15||
Meaning
The hero whose soul is unmoved by circumstances, who accepts pleasure and pain with equanimity, is only fit for immortality.
हे पुरुषश्रेष्ठ (अर्जुन)! सुख और दुःख में समान रहने वाले जिस धीर पुरुष को ये विषय व्यथित नहीं करते, वही अमरत्व का अधिकारी होता है।
Verse 16
नासतो विद्यते भावो नाभावो विद्यते सतः। उभयोरपि दृष्टोऽन्तस्त्वनयोस्तत्त्वदर्शिभिः।।2.16।।
nāsato vidyate bhāvo nābhāvo vidyate sataḥ| ubhayorapi dṛṣṭo'ntastvanayostattvadarśibhiḥ||2.16||
Meaning
That which is not shall never be; that which is shall never cease to be. These truths are self-evident to the wise.
असत् वस्तु का कभी अस्तित्व नहीं होता और सत् वस्तु का कभी अभाव नहीं होता। इन दोनों का तत्त्व तत्त्वदर्शी ज्ञानियों ने देखा है।
Verse 17
अविनाशि तु तद्विद्धि येन सर्वमिदं ततम्। विनाशमव्ययस्यास्य न कश्चित् कर्तुमर्हति।।2.17।।
avināśi tu tadviddhi yena sarvamidaṃ tatam| vināśamavyayasyāsya na kaścit kartumarhati||2.17||
Meaning
The Spirit, which pervades all that is seen, is imperishable. Nothing can destroy it.
जिससे यह सम्पूर्ण जगत् व्याप्त है उसे ही अविनाशी जानो। उस अव्यय (अविनाशी) आत्मा का नाश करने में कोई समर्थ नहीं है।
Verse 18
अन्तवन्त इमे देहा नित्यस्योक्ताः शरीरिणः। अनाशिनोऽप्रमेयस्य तस्माद्युध्यस्व भारत।।2.18।।
antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ| anāśino'prameyasya tasmādyudhyasva bhārata||2.18||
Meaning
The material bodies that this Eternal, Indestructible, and Immeasurable Spirit inhabits are all finite; therefore, fight, O valiant man!
नित्य, अविनाशी और अप्रमेय (माप से परे) इस आत्मा के ये सभी शरीर नाशवान् कहे गए हैं। इसलिए हे भारत (अर्जुन)! युद्ध करो।
Verse 19
य एनं वेत्ति हन्तारं यश्चैनं मन्यते हतम्। उभौ तौ न विजानीतो नायं हन्ति न हन्यते।।2.19।।
ya enaṃ vetti hantāraṃ yaścainaṃ manyate hatam| ubhau tau na vijānīto nāyaṃ hanti na hanyate||2.19||
Meaning
He who thinks that the Spirit kills, and he who thinks of it as killed, are both ignorant. The Spirit neither kills nor is it killed.
जो इस आत्मा को मारने वाला समझता है तथा जो इसे मरा हुआ मानता है — ये दोनों ही नहीं जानते; क्योंकि यह आत्मा न किसी को मारती है और न ही मारी जाती है।
Verse 20
न जायते म्रियते वा कदाचि न्नायं भूत्वा भविता वा न भूयः। अजो नित्यः शाश्वतोऽयं पुराणो न हन्यते हन्यमाने शरीरे।।2.20।।
na jāyate mriyate vā kadāci nnāyaṃ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ| ajo nityaḥ śāśvato'yaṃ purāṇo na hanyate hanyamāne śarīre||2.20||
Meaning
It was not born; it will never die, nor, once having been, can it cease to exist. Unborn, eternal, ever-enduring, yet most ancient, the spirit does not die when the body is dead.
यह आत्मा न कभी जन्म लेती है और न मरती है। यह न तो कभी हुई और फिर न होने वाली हो — ऐसा भी नहीं है। यह अजन्मा, नित्य, शाश्वत और पुरातन है। शरीर के मारे जाने पर भी यह नहीं मारी जाती।
Verse 21
वेदाविनाशिनं नित्यं य एनमजमव्ययम्। कथं स पुरुषः पार्थ कं घातयति हन्ति कम्।।2.21।।
vedāvināśinaṃ nityaṃ ya enamajamavyayam| kathaṃ sa puruṣaḥ pārtha kaṃ ghātayati hanti kam||2.21||
Meaning
He who knows the Spirit to be indestructible, immortal, unborn, and always the same, how should he kill or cause to be killed?
हे पार्थ (अर्जुन)! जो पुरुष इस आत्मा को अविनाशी, नित्य, अजन्मा और अव्यय जानता है, वह किसी को कैसे मारेगा अथवा किससे मरवाएगा?
Verse 22
वासांसि जीर्णानि यथा विहाय नवानि गृह्णाति नरोऽपराणि। तथा शरीराणि विहाय जीर्णा न्यन्यानि संयाति नवानि देही।।2.22।।
vāsāṃsi jīrṇāni yathā vihāya navāni gṛhṇāti naro'parāṇi| tathā śarīrāṇi vihāya jīrṇā nyanyāni saṃyāti navāni dehī||2.22||
Meaning
As a man discards his threadbare robes and puts on new ones, so the Spirit throws off its worn-out bodies and takes on fresh ones.
जैसे मनुष्य पुराने वस्त्रों को त्यागकर नए वस्त्र धारण करता है, वैसे ही जीवात्मा जीर्ण शरीरों को त्यागकर दूसरे नए शरीरों को प्राप्त करता है।
Verse 23
नैनं छिन्दन्ति शस्त्राणि नैनं दहति पावकः। न चैनं क्लेदयन्त्यापो न शोषयति मारुतः।।2.23।।
nainaṃ chindanti śastrāṇi nainaṃ dahati pāvakaḥ| na cainaṃ kledayantyāpo na śoṣayati mārutaḥ||2.23||
Meaning
Weapons cannot cleave it, fire cannot burn it, water cannot drench it, and wind cannot dry it.
इस आत्मा को न शस्त्र काट सकते हैं, न अग्नि जला सकती है, न जल भिगो सकता है और न वायु सुखा सकती है।
Verse 24
अच्छेद्योऽयमदाह्योऽयमक्लेद्योऽशोष्य एव च। नित्यः सर्वगतः स्थाणुरचलोऽयं सनातनः।।2.24।।
acchedyo'yamadāhyo'yamakledyo'śoṣya eva ca| nityaḥ sarvagataḥ sthāṇuracalo'yaṃ sanātanaḥ||2.24||
Meaning
It is impenetrable; it cannot be drowned, scorched, or dried. It is eternal, all-pervasive, unchanging, immovable, and most ancient.
यह आत्मा अछेद्य, अदाह्य, अक्लेद्य (भिगोई न जा सकने वाली) और अशोष्य (सुखाई न जा सकने वाली) है। यह नित्य, सर्वव्यापी, स्थिर, अचल और सनातन है।
Verse 25
अव्यक्तोऽयमचिन्त्योऽयमविकार्योऽयमुच्यते। तस्मादेवं विदित्वैनं नानुशोचितुमर्हसि।।2.25।।
avyakto'yamacintyo'yamavikāryo'yamucyate| tasmādevaṃ viditvainaṃ nānuśocitumarhasi||2.25||
Meaning
It is named the Unmanifest, the Unthinkable, and the immutable. Therefore, knowing the Spirit as such, you have no cause to grieve.
यह आत्मा अव्यक्त, अचिंत्य और निर्विकार कही गई है। इसलिए इसे इस प्रकार जानकर तुम्हें शोक करना उचित नहीं है।
Verse 26
अथ चैनं नित्यजातं नित्यं वा मन्यसे मृतम्। तथापि त्वं महाबाहो नैवं शोचितुमर्हसि।।2.26।।
atha cainaṃ nityajātaṃ nityaṃ vā manyase mṛtam| tathāpi tvaṃ mahābāho naivaṃ śocitumarhasi||2.26||
Meaning
Even if thou thinkest of it as constantly being born and constantly dying, O Mighty Man, thou still hast no cause to grieve.
और यदि तुम इस आत्मा को निरंतर जन्म लेने वाला तथा निरंतर मरने वाला भी मानो, तब भी हे महाबाहो (अर्जुन)! तुम्हें इस प्रकार शोक करना उचित नहीं है।
Verse 27
जातस्य हि ध्रुवो मृत्युर्ध्रुवं जन्म मृतस्य च। तस्मादपरिहार्येऽर्थे न त्वं शोचितुमर्हसि।।2.27।।
jātasya hi dhruvo mṛtyurdhruvaṃ janma mṛtasya ca| tasmādaparihārye'rthe na tvaṃ śocitumarhasi||2.27||
Meaning
For death is certain for that which is born, just as birth is certain for that which is dead. Therefore, do not grieve for what is inevitable.
क्योंकि जन्मे हुए की मृत्यु निश्चित है और मरे हुए का जन्म निश्चित है। इसलिए इस अपरिहार्य विषय में तुम्हें शोक करना उचित नहीं है।
Verse 28
अव्यक्तादीनि भूतानि व्यक्तमध्यानि भारत। अव्यक्तनिधनान्येव तत्र का परिदेवना।।2.28।।
avyaktādīni bhūtāni vyaktamadhyāni bhārata| avyaktanidhanānyeva tatra kā paridevanā||2.28||
Meaning
The end and beginning of beings are unknown; we only see the intervening formations. So, what is there to grieve about?
हे भारत (अर्जुन)! सभी प्राणी जन्म से पहले अव्यक्त (अप्रकट) थे, बीच में व्यक्त (प्रकट) होते हैं और मृत्यु के बाद फिर अव्यक्त हो जाते हैं। फिर इसमें शोक किस बात का?
Verse 29
आश्चर्यवत्पश्यति कश्चिदेन माश्चर्यवद्वदति तथैव चान्यः। आश्चर्यवच्चैनमन्यः शृणोति श्रुत्वाप्येनं वेद न चैव कश्चित्।।2.29।।
āścaryavatpaśyati kaścidena māścaryavadvadati tathaiva cānyaḥ| āścaryavaccainamanyaḥ śṛṇoti śrutvāpyenaṃ veda na caiva kaścit||2.29||
Meaning
One hears of the Spirit with surprise, another thinks it marvelous, the third listens without comprehending. Thus, though many are told about it, scarcely is there one who knows it.
कोई इस आत्मा को आश्चर्य की भाँति देखता है, कोई इसे आश्चर्य की भाँति वर्णन करता है और कोई इसे आश्चर्य की भाँति सुनता है। परंतु सुनकर भी इसे कोई विरला ही वास्तव में जान पाता है।
Verse 30
देही नित्यमवध्योऽयं देहे सर्वस्य भारत। तस्मात्सर्वाणि भूतानि न त्वं शोचितुमर्हसि।।2.30।।
dehī nityamavadhyo'yaṃ dehe sarvasya bhārata| tasmātsarvāṇi bhūtāni na tvaṃ śocitumarhasi||2.30||
Meaning
Do not be anxious about these armies; the spirit in man is imperishable.
हे भारत (अर्जुन)! सबके शरीर में रहने वाली यह आत्मा सदा अवध्य (न मारी जा सकने वाली) है। इसलिए तुम्हें किसी भी प्राणी के लिए शोक करना उचित नहीं है।
Verse 31
स्वधर्ममपि चावेक्ष्य न विकम्पितुमर्हसि। धर्म्याद्धि युद्धाछ्रेयोऽन्यत्क्षत्रियस्य न विद्यते।।2.31।।
svadharmamapi cāvekṣya na vikampitumarhasi| dharmyāddhi yuddhāchreyo'nyatkṣatriyasya na vidyate||2.31||
Meaning
You must look at your duty. Nothing can be more welcome to a soldier than a righteous war. Therefore, wavering in this resolve is unworthy, O Arjuna!
अपने स्वधर्म को देखते हुए भी तुम्हें विचलित होना उचित नहीं है, क्योंकि क्षत्रिय के लिए धर्मयुक्त युद्ध से बढ़कर और कोई कल्याणकारी कर्म नहीं है।
Verse 32
यदृच्छया चोपपन्नं स्वर्गद्वारमपावृतम्। सुखिनः क्षत्रियाः पार्थ लभन्ते युद्धमीदृशम्।।2.32।।
yadṛcchayā copapannaṃ svargadvāramapāvṛtam| sukhinaḥ kṣatriyāḥ pārtha labhante yuddhamīdṛśam||2.32||
Meaning
Blessed are the soldiers who find their opportunity; this opportunity has opened for thee the gates of heaven.
हे पार्थ (अर्जुन)! स्वयं ही प्राप्त हुआ ऐसा युद्ध तो खुले हुए स्वर्ग के द्वार के समान है। ऐसा युद्ध भाग्यशाली क्षत्रियों को ही प्राप्त होता है।
Verse 33
अथ चैत्त्वमिमं धर्म्यं संग्रामं न करिष्यसि। ततः स्वधर्मं कीर्तिं च हित्वा पापमवाप्स्यसि।।2.33।।
atha caittvamimaṃ dharmyaṃ saṃgrāmaṃ na kariṣyasi| tataḥ svadharmaṃ kīrtiṃ ca hitvā pāpamavāpsyasi||2.33||
Meaning
Refuse to fight in this righteous cause, and you will be a traitor, losing fame, incurring only sin.
और यदि तुम इस धर्मयुक्त युद्ध को नहीं करोगे, तो अपने स्वधर्म और कीर्ति को खोकर पाप को प्राप्त करोगे।
Verse 34
अकीर्तिं चापि भूतानि कथयिष्यन्ति तेऽव्ययाम्। संभावितस्य चाकीर्तिर्मरणादतिरिच्यते।।2.34।।
akīrtiṃ cāpi bhūtāni kathayiṣyanti te'vyayām| saṃbhāvitasya cākīrtirmaraṇādatiricyate||2.34||
Meaning
Men will talk forever of thy disgrace; and to the noble, dishonor is worse than death.
इतना ही नहीं, सभी लोग तुम्हारी सदा रहने वाली अपकीर्ति का बखान करेंगे। और सम्मानित पुरुष के लिए अपकीर्ति तो मृत्यु से भी बढ़कर है।
Verse 35
भयाद्रणादुपरतं मंस्यन्ते त्वां महारथाः। येषां च त्वं बहुमतो भूत्वा यास्यसि लाघवम्।।2.35।।
bhayādraṇāduparataṃ maṃsyante tvāṃ mahārathāḥ| yeṣāṃ ca tvaṃ bahumato bhūtvā yāsyasi lāghavam||2.35||
Meaning
Great generals will think that you have fled from the battlefield out of cowardice; though once honored, you will seem despicable.
बड़े-बड़े महारथी तुम्हें भय के कारण युद्ध से हटा हुआ मानेंगे, और जिनकी दृष्टि में तुम अब तक आदरणीय थे, उनकी दृष्टि में तुम तुच्छ हो जाओगे।
Verse 36
अवाच्यवादांश्च बहून् वदिष्यन्ति तवाहिताः। निन्दन्तस्तव सामर्थ्यं ततो दुःखतरं नु किम्।।2.36।।
avācyavādāṃśca bahūn vadiṣyanti tavāhitāḥ| nindantastava sāmarthyaṃ tato duḥkhataraṃ nu kim||2.36||
Meaning
Your enemies will spread scandal and mock your courage. Is there anything more humiliating?
तुम्हारे शत्रु तुम्हारे सामर्थ्य की निंदा करते हुए तुम्हें बहुत-से न कहने योग्य वचन कहेंगे। इससे अधिक दुःख और क्या होगा?
Verse 37
हतो वा प्राप्स्यसि स्वर्गं जित्वा वा भोक्ष्यसे महीम्। तस्मादुत्तिष्ठ कौन्तेय युद्धाय कृतनिश्चयः।।2.37।।
hato vā prāpsyasi svargaṃ jitvā vā bhokṣyase mahīm| tasmāduttiṣṭha kaunteya yuddhāya kṛtaniścayaḥ||2.37||
Meaning
If you are killed, you will attain Heaven; if you are victorious, you will enjoy the kingdom of earth. Therefore, arise, O Son of Kunti, and fight!
यदि युद्ध में मारे गए तो स्वर्ग पाओगे और यदि विजयी हुए तो पृथ्वी का राज्य भोगोगे। इसलिए हे कुन्तीपुत्र (अर्जुन)! युद्ध का निश्चय करके खड़े हो जाओ।
Verse 38
सुखदुःखे समे कृत्वा लाभालाभौ जयाजयौ। ततो युद्धाय युज्यस्व नैवं पापमवाप्स्यसि।।2.38।।
sukhaduḥkhe same kṛtvā lābhālābhau jayājayau| tato yuddhāya yujyasva naivaṃ pāpamavāpsyasi||2.38||
Meaning
Look upon pleasure and pain, victory and defeat, with an equal eye. Be prepared for the combat, and you will commit no sin.
सुख-दुःख, लाभ-हानि और जय-पराजय को समान समझकर युद्ध के लिए तत्पर हो जाओ। इस प्रकार करने से तुम्हें पाप नहीं लगेगा।
Verse 39
एषा तेऽभिहिता सांख्ये बुद्धिर्योगे त्विमां शृणु। बुद्ध्यायुक्तो यया पार्थ कर्मबन्धं प्रहास्यसि।।2.39।।
eṣā te'bhihitā sāṃkhye buddhiryoge tvimāṃ śṛṇu| buddhyāyukto yayā pārtha karmabandhaṃ prahāsyasi||2.39||
Meaning
I have told you the philosophy of knowledge. Now, listen, and I will explain the philosophy of action, by means of which, O Arjuna, you will break through the bondage of all action.
हे पार्थ (अर्जुन)! यह बुद्धि (ज्ञान) मैंने तुम्हें सांख्य के विषय में बताई। अब इसे कर्मयोग के विषय में सुनो, जिस बुद्धि से युक्त होकर तुम कर्मों के बंधन को भली-भाँति त्याग दोगे।
Verse 40
नेहाभिक्रमनाशोऽस्ति प्रत्यवायो न विद्यते। स्वल्पमप्यस्य धर्मस्य त्रायते महतो भयात्।।2.40।।
nehābhikramanāśo'sti pratyavāyo na vidyate| svalpamapyasya dharmasya trāyate mahato bhayāt||2.40||
Meaning
On this path, endeavour is never wasted nor repressed. Even a little practice of it protects one from great danger.
इस कर्मयोग में आरंभ किए हुए कर्म का नाश नहीं होता और न ही कोई विपरीत फल होता है। इस धर्म का थोड़ा-सा भी आचरण बड़े भय से रक्षा कर लेता है।
Verse 41
व्यवसायात्मिका बुद्धिरेकेह कुरुनन्दन। बहुशाखा ह्यनन्ताश्च बुद्धयोऽव्यवसायिनाम्।।2.41।।
vyavasāyātmikā buddhirekeha kurunandana| bahuśākhā hyanantāśca buddhayo'vyavasāyinām||2.41||
Meaning
By its means, the straying intellect becomes steadied in contemplating one object only; whereas the minds of the irresolute stray into innumerable bypaths.
हे कुरुनन्दन (अर्जुन)! इस मार्ग में निश्चयात्मक बुद्धि एक ही होती है। परंतु अस्थिर बुद्धि वाले लोगों की बुद्धियाँ अनेक शाखाओं वाली एवं अनंत होती हैं।
Verse 42
यामिमां पुष्पितां वाचं प्रवदन्त्यविपश्चितः। वेदवादरताः पार्थ नान्यदस्तीति वादिनः।।2.42।।
yāmimāṃ puṣpitāṃ vācaṃ pravadantyavipaścitaḥ| vedavādaratāḥ pārtha nānyadastīti vādinaḥ||2.42||
Meaning
Only the ignorant speak in figurative language; it is they who extol the letter of the scriptures, saying, "There is nothing deeper than this."
हे पार्थ (अर्जुन)! जो अल्पज्ञ लोग वेदों के शब्दार्थ में ही रमे रहते हैं और 'इससे बढ़कर और कुछ नहीं है' — ऐसा कहते हैं, वे ही ऐसी दिखावटी (पुष्पित) वाणी बोलते हैं।
Verse 43
कामात्मानः स्वर्गपरा जन्मकर्मफलप्रदाम्। क्रियाविशेषबहुलां भोगैश्वर्यगतिं प्रति।।2.43।।
kāmātmānaḥ svargaparā janmakarmaphalapradām| kriyāviśeṣabahulāṃ bhogaiśvaryagatiṃ prati||2.43||
Meaning
Consulting only their own desires, they construct their own heaven, devising arduous and complex rites to secure their own pleasure and power; and the only result is rebirth.
वे कामनाओं से भरे हुए, स्वर्ग को ही परम लक्ष्य मानने वाले लोग, भोग और ऐश्वर्य की प्राप्ति के लिए जन्म रूपी कर्मफल देने वाली तथा अनेक क्रियाओं वाली वाणी बोलते हैं।
Verse 44
भोगैश्वर्यप्रसक्तानां तयापहृतचेतसाम्। व्यवसायात्मिका बुद्धिः समाधौ न विधीयते।।2.44।।
bhogaiśvaryaprasaktānāṃ tayāpahṛtacetasām| vyavasāyātmikā buddhiḥ samādhau na vidhīyate||2.44||
Meaning
While their minds are absorbed with thoughts of power and personal enjoyment, they cannot focus their discrimination on one point.
उस दिखावटी वाणी से जिनका चित्त हर लिया गया है तथा जो भोग और ऐश्वर्य में आसक्त हैं, उनकी समाधि में निश्चयात्मक बुद्धि स्थिर नहीं होती।
Verse 45
त्रैगुण्यविषया वेदा निस्त्रैगुण्यो भवार्जुन। निर्द्वन्द्वो नित्यसत्त्वस्थो निर्योगक्षेम आत्मवान्।।2.45।।
traiguṇyaviṣayā vedā nistraiguṇyo bhavārjuna| nirdvandvo nityasattvastho niryogakṣema ātmavān||2.45||
Meaning
The Vedic Scriptures tell of the three constituents of life—the Qualities. Rise above all of them, O Arjuna, above all the pairs of opposing sensations; be steadfast in truth, free from worldly anxieties, and centered in the Self.
हे अर्जुन! वेद तीनों गुणों के विषय का वर्णन करते हैं; तुम इन तीनों गुणों से ऊपर उठो। द्वंद्वों से रहित, नित्य सत्त्व में स्थित, योग-क्षेम की चिंता से मुक्त और आत्मनिष्ठ हो जाओ।
Verse 46
यावानर्थ उदपाने सर्वतः संप्लुतोदके। तावान्सर्वेषु वेदेषु ब्राह्मणस्य विजानतः।।2.46।।
yāvānartha udapāne sarvataḥ saṃplutodake| tāvānsarveṣu vedeṣu brāhmaṇasya vijānataḥ||2.46||
Meaning
As a man can drink water from any side of a full tank, so the skilled theologian can extract from any scripture that which will serve their purpose.
जैसे चारों ओर जल से भरे हुए विशाल जलाशय के मिल जाने पर छोटे कुएँ का उतना ही प्रयोजन रह जाता है, वैसे ही तत्त्व को जानने वाले ब्राह्मण के लिए सभी वेदों का उतना ही प्रयोजन रह जाता है।
Verse 47
कर्मण्येवाधिकारस्ते मा फलेषु कदाचन। मा कर्मफलहेतुर्भूर्मा ते सङ्गोऽस्त्वकर्मणि।।2.47।।
karmaṇyevādhikāraste mā phaleṣu kadācana| mā karmaphalaheturbhūrmā te saṅgo'stvakarmaṇi||2.47||
Meaning
But you have only the right to work, but none to the fruit of it. Let not the fruit of your action be your motive; nor be you enamored of inaction.
तुम्हारा अधिकार केवल कर्म करने में है, उसके फलों में कभी नहीं। इसलिए तुम कर्मफल का हेतु मत बनो और न ही कर्म न करने में तुम्हारी आसक्ति हो।
Verse 48
योगस्थः कुरु कर्माणि सङ्गं त्यक्त्वा धनञ्जय। सिद्ध्यसिद्ध्योः समो भूत्वा समत्वं योग उच्यते।।2.48।।
yogasthaḥ kuru karmāṇi saṅgaṃ tyaktvā dhanañjaya| siddhyasiddhyoḥ samo bhūtvā samatvaṃ yoga ucyate||2.48||
Meaning
Perform all your actions with your mind concentrated on the Divine, renouncing attachment and looking upon success and failure with an equal eye. Spirituality implies equanimity.
हे धनंजय (अर्जुन)! आसक्ति को त्यागकर तथा सिद्धि और असिद्धि में समान होकर योग में स्थित रहते हुए कर्म करो। इस समत्व को ही योग कहते हैं।
Verse 49
दूरेण ह्यवरं कर्म बुद्धियोगाद्धनञ्जय। बुद्धौ शरणमन्विच्छ कृपणाः फलहेतवः।।2.49।।
dūreṇa hyavaraṃ karma buddhiyogāddhanañjaya| buddhau śaraṇamanviccha kṛpaṇāḥ phalahetavaḥ||2.49||
Meaning
Physical action is far inferior to an intellect concentrated on the Divine. Therefore, have recourse to Pure Intelligence. It is only the small-minded who work for reward.
हे धनंजय (अर्जुन)! इस बुद्धियोग की अपेक्षा सकाम कर्म अत्यंत निम्न है। इसलिए तुम समबुद्धि की शरण लो। फल की कामना करने वाले तो दीन (कृपण) ही हैं।
Verse 50
बुद्धियुक्तो जहातीह उभे सुकृतदुष्कृते। तस्माद्योगाय युज्यस्व योगः कर्मसु कौशलम्।।2.50।।
buddhiyukto jahātīha ubhe sukṛtaduṣkṛte| tasmādyogāya yujyasva yogaḥ karmasu kauśalam||2.50||
Meaning
When a person attains Pure Reason, they renounce in this world the results of both good and evil. Cling to Right Action. Spirituality is the true art of living.
समबुद्धि वाला पुरुष इस लोक में पुण्य और पाप — दोनों को ही त्याग देता है। इसलिए तुम योग में लग जाओ; कर्मों में कुशलता ही योग है।
Verse 51
कर्मजं बुद्धियुक्ता हि फलं त्यक्त्वा मनीषिणः। जन्मबन्धविनिर्मुक्ताः पदं गच्छन्त्यनामयम्।।2.51।।
karmajaṃ buddhiyuktā hi phalaṃ tyaktvā manīṣiṇaḥ| janmabandhavinirmuktāḥ padaṃ gacchantyanāmayam||2.51||
Meaning
The sages, guided by pure intellect, renounce the fruits of their actions; and, thus freed from the shackles of rebirth, they attain the highest bliss.
समबुद्धि से युक्त मनीषी पुरुष कर्म से उत्पन्न होने वाले फल को त्यागकर जन्म रूपी बंधन से मुक्त हो जाते हैं और निर्दोष (अनामय) पद को प्राप्त होते हैं।
Verse 52
यदा ते मोहकलिलं बुद्धिर्व्यतितरिष्यति। तदा गन्तासि निर्वेदं श्रोतव्यस्य श्रुतस्य च।।2.52।।
yadā te mohakalilaṃ buddhirvyatitariṣyati| tadā gantāsi nirvedaṃ śrotavyasya śrutasya ca||2.52||
Meaning
When your reason has crossed the entanglements of illusion, then you will become indifferent to both the philosophies you have heard and those you may yet hear.
जब तुम्हारी बुद्धि मोह रूपी दलदल को पार कर जाएगी, तब तुम सुने हुए और सुनने योग्य — दोनों प्रकार के विषयों से विरक्ति (वैराग्य) को प्राप्त हो जाओगे।
Verse 53
श्रुतिविप्रतिपन्ना ते यदा स्थास्यति निश्चला। समाधावचला बुद्धिस्तदा योगमवाप्स्यसि।।2.53।।
śrutivipratipannā te yadā sthāsyati niścalā| samādhāvacalā buddhistadā yogamavāpsyasi||2.53||
Meaning
When the intellect, bewildered by the multiplicity of holy scriptures, stands unperturbed in blissful contemplation of the infinite, then you have attained spirituality.
अनेक प्रकार के शास्त्र-वचनों से विचलित हुई तुम्हारी बुद्धि जब समाधि में अचल एवं स्थिर हो जाएगी, तब तुम योग को प्राप्त कर लोगे।
Verse 54
अर्जुन उवाच स्थितप्रज्ञस्य का भाषा समाधिस्थस्य केशव। स्थितधीः किं प्रभाषेत किमासीत व्रजेत किम्।।2.54।।
arjuna uvāca sthitaprajñasya kā bhāṣā samādhisthasya keśava| sthitadhīḥ kiṃ prabhāṣeta kimāsīta vrajeta kim||2.54||
Meaning
Arjuna asked: My Lord! How can we recognize the saint who has attained Pure Intellect, who has reached this state of Bliss, and whose mind is steady? How does he talk, how does he live, and how does he act?
अर्जुन बोले — हे केशव (श्रीकृष्ण)! समाधि में स्थित स्थिरबुद्धि वाले पुरुष के क्या लक्षण हैं? वह स्थितप्रज्ञ कैसे बोलता है, कैसे बैठता है और कैसे चलता है?
Verse 55
श्री भगवानुवाच प्रजहाति यदा कामान् सर्वान् पार्थ मनोगतान्। आत्मन्येवात्मना तुष्टः स्थितप्रज्ञस्तदोच्यते।।2.55।।
śrī bhagavānuvāca prajahāti yadā kāmān sarvān pārtha manogatān| ātmanyevātmanā tuṣṭaḥ sthitaprajñastadocyate||2.55||
Meaning
Lord Shri Krishna replied: When a person has given up the desires of their heart and is content with the Self alone, they have surely reached the highest state.
श्रीभगवान् बोले — हे पार्थ (अर्जुन)! जब मनुष्य मन में स्थित समस्त कामनाओं को त्याग देता है और अपनी आत्मा में ही आत्मा से संतुष्ट रहता है, तब वह स्थितप्रज्ञ कहलाता है।
Verse 56
दुःखेष्वनुद्विग्नमनाः सुखेषु विगतस्पृहः। वीतरागभयक्रोधः स्थितधीर्मुनिरुच्यते।।2.56।।
duḥkheṣvanudvignamanāḥ sukheṣu vigataspṛhaḥ| vītarāgabhayakrodhaḥ sthitadhīrmunirucyate||2.56||
Meaning
The sage whose mind is unruffled in suffering, whose desire is not aroused by enjoyment, who is without attachment, anger, or fear—take him to be one who stands at a lofty level.
दुःखों में जिसका मन उद्विग्न नहीं होता, सुखों में जिसकी स्पृहा (लालसा) समाप्त हो गई है, तथा जो राग, भय और क्रोध से रहित है — वही स्थिरबुद्धि मुनि कहलाता है।
Verse 57
यः सर्वत्रानभिस्नेहस्तत्तत्प्राप्य शुभाशुभम्। नाभिनन्दति न द्वेष्टि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता।।2.57।।
yaḥ sarvatrānabhisnehastattatprāpya śubhāśubham| nābhinandati na dveṣṭi tasya prajñā pratiṣṭhitā||2.57||
Meaning
He who, wherever he goes, is not attached to any person or place by ties of flesh; who accepts good and evil alike, neither welcoming the one nor shrinking from the other—take him to be one who is merged in the Infinite.
जो पुरुष सर्वत्र आसक्ति से रहित है, और जो शुभ अथवा अशुभ को पाकर न तो हर्षित होता है और न द्वेष करता है, उसकी प्रज्ञा (बुद्धि) स्थिर हो गई है।
Verse 58
यदा संहरते चायं कूर्मोऽङ्गानीव सर्वशः। इन्द्रियाणीन्द्रियार्थेभ्यस्तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता।।2.58।।
yadā saṃharate cāyaṃ kūrmo'ṅgānīva sarvaśaḥ| indriyāṇīndriyārthebhyastasya prajñā pratiṣṭhitā||2.58||
Meaning
He who can withdraw his senses from the attraction of their objects, as the tortoise draws its limbs within its shell—take it that such a one has attained perfection.
जैसे कछुआ अपने अंगों को सब ओर से समेट लेता है, वैसे ही जब यह पुरुष अपनी इंद्रियों को इंद्रिय-विषयों से पूर्णतया समेट लेता है, तब उसकी प्रज्ञा स्थिर हो जाती है।
Verse 59
विषया विनिवर्तन्ते निराहारस्य देहिनः। रसवर्जं रसोऽप्यस्य परं दृष्ट्वा निवर्तते।।2.59।।
viṣayā vinivartante nirāhārasya dehinaḥ| rasavarjaṃ raso'pyasya paraṃ dṛṣṭvā nivartate||2.59||
Meaning
The objects of sense turn away from him who is abstinent. Even the taste for them is lost in him who has seen the Truth.
आहार न करने वाले (इंद्रियों को विषयों से रोकने वाले) देहधारी के विषय तो निवृत्त हो जाते हैं, परंतु उनके प्रति रुचि (रस) बनी रहती है। परम तत्त्व का साक्षात्कार होने पर वह रुचि भी निवृत्त हो जाती है।
Verse 60
यततो ह्यपि कौन्तेय पुरुषस्य विपश्चितः। इन्द्रियाणि प्रमाथीनि हरन्ति प्रसभं मनः।।2.60।।
yatato hyapi kaunteya puruṣasya vipaścitaḥ| indriyāṇi pramāthīni haranti prasabhaṃ manaḥ||2.60||
Meaning
O Arjuna! The mind of one who is attempting to conquer it is forcibly carried away, in spite of their efforts, by their tumultuous senses.
हे कुन्तीपुत्र (अर्जुन)! प्रयत्नशील एवं विवेकवान् पुरुष के मन को भी ये प्रमथनशील (मथ डालने वाली) इंद्रियाँ बलपूर्वक हर ले जाती हैं।
Verse 61
तानि सर्वाणि संयम्य युक्त आसीत मत्परः। वशे हि यस्येन्द्रियाणि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता।।2.61।।
tāni sarvāṇi saṃyamya yukta āsīta matparaḥ| vaśe hi yasyendriyāṇi tasya prajñā pratiṣṭhitā||2.61||
Meaning
Restraining them all, let him steadfastly meditate on Me; for whoever conquers their senses achieves perfection.
उन सब इंद्रियों को वश में करके, संयमी होकर मेरे परायण होकर बैठे; क्योंकि जिसकी इंद्रियाँ वश में होती हैं, उसकी प्रज्ञा स्थिर होती है।
Verse 62
ध्यायतो विषयान्पुंसः सङ्गस्तेषूपजायते। सङ्गात् संजायते कामः कामात्क्रोधोऽभिजायते।।2.62।।
dhyāyato viṣayānpuṃsaḥ saṅgasteṣūpajāyate| saṅgāt saṃjāyate kāmaḥ kāmātkrodho'bhijāyate||2.62||
Meaning
When a person dwells on the objects of sense, they create an attraction for them; this attraction develops into desire, and desire breeds anger.
विषयों का चिंतन करने वाले पुरुष की उन विषयों में आसक्ति उत्पन्न हो जाती है; आसक्ति से कामना उत्पन्न होती है और कामना से क्रोध उत्पन्न होता है।
Verse 63
क्रोधाद्भवति संमोहः संमोहात्स्मृतिविभ्रमः। स्मृतिभ्रंशाद् बुद्धिनाशो बुद्धिनाशात्प्रणश्यति।।2.63।।
krodhādbhavati saṃmohaḥ saṃmohātsmṛtivibhramaḥ| smṛtibhraṃśād buddhināśo buddhināśātpraṇaśyati||2.63||
Meaning
Anger induces delusion; delusion leads to loss of memory; loss of memory results in the shattering of reason; and the destruction of reason leads to destruction.
क्रोध से मोह (अविवेक) उत्पन्न होता है, मोह से स्मृति भ्रमित हो जाती है, स्मृति के नष्ट होने से बुद्धि का नाश होता है और बुद्धि के नाश से मनुष्य का पतन हो जाता है।
Verse 64
रागद्वेषवियुक्तैस्तु विषयानिन्द्रियैश्चरन्। आत्मवश्यैर्विधेयात्मा प्रसादमधिगच्छति।।2.64।।
rāgadveṣaviyuktaistu viṣayānindriyaiścaran| ātmavaśyairvidheyātmā prasādamadhigacchati||2.64||
Meaning
But the self-controlled soul, who moves among sense objects, free from attachment or repulsion, wins eternal peace.
परंतु जिसका अंतःकरण अपने वश में है, वह संयमी पुरुष राग और द्वेष से रहित अपनी वश में की हुई इंद्रियों से विषयों में विचरण करते हुए भी अंतःकरण की प्रसन्नता (शांति) को प्राप्त करता है।
Verse 65
प्रसादे सर्वदुःखानां हानिरस्योपजायते। प्रसन्नचेतसो ह्याशु बुद्धिः पर्यवतिष्ठते।।2.65।।
prasāde sarvaduḥkhānāṃ hānirasyopajāyate| prasannacetaso hyāśu buddhiḥ paryavatiṣṭhate||2.65||
Meaning
Having attained peace, he becomes free from misery; for when the mind gains peace, right discrimination follows.
अंतःकरण की प्रसन्नता प्राप्त होने पर उसके समस्त दुःखों का नाश हो जाता है, और प्रसन्न चित्त वाले पुरुष की बुद्धि शीघ्र ही भली-भाँति स्थिर हो जाती है।
Verse 66
नास्ति बुद्धिरयुक्तस्य न चायुक्तस्य भावना। न चाभावयतः शान्तिरशान्तस्य कुतः सुखम्।।2.66।।
nāsti buddhirayuktasya na cāyuktasya bhāvanā| na cābhāvayataḥ śāntiraśāntasya kutaḥ sukham||2.66||
Meaning
Right discrimination is not for him who cannot concentrate. Without concentration, there cannot be meditation; he who cannot meditate must not expect peace; and without peace, how can one expect happiness?
जो मनुष्य संयमरहित है उसमें बुद्धि नहीं होती और न ही उसमें भावना (स्थिरता) होती है; भावना के बिना शांति नहीं होती, और जिसे शांति नहीं उसे सुख कहाँ?
Verse 67
इन्द्रियाणां हि चरतां यन्मनोऽनुविधीयते। तदस्य हरति प्रज्ञां वायुर्नावमिवाम्भसि।।2.67।।
indriyāṇāṃ hi caratāṃ yanmano'nuvidhīyate| tadasya harati prajñāṃ vāyurnāvamivāmbhasi||2.67||
Meaning
As a ship at sea is tossed by the tempest, so the reason is carried away by the mind when preyed upon by straying senses.
जैसे जल में चलती हुई नाव को वायु बहा ले जाती है, वैसे ही विषयों में विचरण करती हुई इंद्रियों में से जिस एक के साथ भी मन लग जाता है, वह उसकी बुद्धि को हर ले जाती है।
Verse 68
तस्माद्यस्य महाबाहो निगृहीतानि सर्वशः। इन्द्रियाणीन्द्रियार्थेभ्यस्तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता।।2.68।।
tasmādyasya mahābāho nigṛhītāni sarvaśaḥ| indriyāṇīndriyārthebhyastasya prajñā pratiṣṭhitā||2.68||
Meaning
Therefore, O Mighty-Armed One, he whose senses are detached from their objects—take it that his reason is purified.
इसलिए हे महाबाहो (अर्जुन)! जिस पुरुष की इंद्रियाँ इंद्रिय-विषयों से सब प्रकार से वश में की हुई हैं, उसकी प्रज्ञा स्थिर है।
Verse 69
या निशा सर्वभूतानां तस्यां जागर्ति संयमी। यस्यां जाग्रति भूतानि सा निशा पश्यतो मुनेः।।2.69।।
yā niśā sarvabhūtānāṃ tasyāṃ jāgarti saṃyamī| yasyāṃ jāgrati bhūtāni sā niśā paśyato muneḥ||2.69||
Meaning
The saint is awake when the world sleeps, and he disregards that for which the world lives.
जो सब प्राणियों के लिए रात्रि के समान है, उसमें संयमी पुरुष जागता है; और जिसमें सब प्राणी जागते हैं, वह तत्त्व को देखने वाले मुनि के लिए रात्रि के समान है।
Verse 70
आपूर्यमाणमचलप्रतिष्ठं समुद्रमापः प्रविशन्ति यद्वत्। तद्वत्कामा यं प्रविशन्ति सर्वे स शान्तिमाप्नोति न कामकामी।।2.70।।
āpūryamāṇamacalapratiṣṭhaṃ samudramāpaḥ praviśanti yadvat| tadvatkāmā yaṃ praviśanti sarve sa śāntimāpnoti na kāmakāmī||2.70||
Meaning
He attains peace into whom desires flow as rivers into the ocean, which, though brimming with water, remains ever the same; not he whom desires carry away.
जैसे चारों ओर से भरते रहने पर भी समुद्र अचल एवं अपनी मर्यादा में स्थिर रहता है, और उसमें जल समा जाता है, वैसे ही जिस पुरुष में सारी कामनाएँ समा जाती हैं वही शांति को प्राप्त करता है — कामनाओं के पीछे भागने वाला नहीं।
Verse 71
विहाय कामान्यः सर्वान्पुमांश्चरति निःस्पृहः। निर्ममो निरहंकारः स शांतिमधिगच्छति।।2.71।।
vihāya kāmānyaḥ sarvānpumāṃścarati niḥspṛhaḥ| nirmamo nirahaṃkāraḥ sa śāṃtimadhigacchati||2.71||
Meaning
He attains peace who, giving up desire, moves through the world without aspiration, possessing nothing that he can call his own and is free from pride.
जो पुरुष समस्त कामनाओं को त्यागकर स्पृहारहित (इच्छारहित), ममतारहित और अहंकाररहित होकर विचरण करता है, वही शांति को प्राप्त करता है।
Verse 72
एषा ब्राह्मी स्थितिः पार्थ नैनां प्राप्य विमुह्यति। स्थित्वाऽस्यामन्तकालेऽपि ब्रह्मनिर्वाणमृच्छति।।2.72।।
eṣā brāhmī sthitiḥ pārtha naināṃ prāpya vimuhyati| sthitvā'syāmantakāle'pi brahmanirvāṇamṛcchati||2.72||
Meaning
O Arjuna! This is the state of the Self, the Supreme Spirit, to which, if one attains, it shall never be taken away. Even at the time of leaving the body, one will remain firmly enthroned there and become one with the Eternal.
हे पार्थ (अर्जुन)! यह ब्राह्मी स्थिति है, जिसे प्राप्त करके मनुष्य फिर मोहित नहीं होता। अंतकाल में भी इसमें स्थित होकर वह ब्रह्म-निर्वाण को प्राप्त कर लेता है।
