- Dharmagya
- Scriptures
- Bhagavad Geeta
- Chapter 18
Chapter 18
मोक्षसंन्यासयोग
Yoga through the Perfection of Renunciation and Surrender
Verses
Verse 1
अर्जुन उवाच संन्यासस्य महाबाहो तत्त्वमिच्छामि वेदितुम्। त्यागस्य च हृषीकेश पृथक्केशिनिषूदन।।18.1।।
arjuna uvāca saṃnyāsasya mahābāho tattvamicchāmi veditum| tyāgasya ca hṛṣīkeśa pṛthakkeśiniṣūdana||18.1||
Meaning
Arjuna asked, "O Mighty One! I desire to know how relinquishment is distinguished from renunciation.
अर्जुन बोले — हे महाबाहो (अर्जुन को संबोधित करते श्रीकृष्ण, यहाँ अर्जुन श्रीकृष्ण से कहते हैं), हे हृषीकेश (इन्द्रियों के स्वामी श्रीकृष्ण), हे केशिनिषूदन (केशी दैत्य का वध करने वाले)! मैं संन्यास का और त्याग का तत्त्व पृथक्-पृथक् रूप से जानना चाहता हूँ।
Verse 2
श्री भगवानुवाच काम्यानां कर्मणां न्यासं संन्यासं कवयो विदुः। सर्वकर्मफलत्यागं प्राहुस्त्यागं विचक्षणाः।।18.2।।
śrī bhagavānuvāca kāmyānāṃ karmaṇāṃ nyāsaṃ saṃnyāsaṃ kavayo viduḥ| sarvakarmaphalatyāgaṃ prāhustyāgaṃ vicakṣaṇāḥ||18.2||
Meaning
Lord Shri Krishna replied: The sages say that renunciation is forgoing an action that springs from desire, and relinquishing is the surrender of its fruit.
श्रीभगवान् बोले — कुछ ज्ञानी कामना से किए जाने वाले कर्मों के परित्याग को संन्यास कहते हैं, और विचारशील पुरुष समस्त कर्मों के फल के त्याग को त्याग कहते हैं।
Verse 3
त्याज्यं दोषवदित्येके कर्म प्राहुर्मनीषिणः। यज्ञदानतपःकर्म न त्याज्यमिति चापरे।।18.3।।
tyājyaṃ doṣavadityeke karma prāhurmanīṣiṇaḥ| yajñadānatapaḥkarma na tyājyamiti cāpare||18.3||
Meaning
Some philosophers say that all action is evil and should be abandoned, whereas others maintain that acts of sacrifice, benevolence, and austerity should not be given up.
कुछ मनीषी कहते हैं कि सभी कर्म दोषयुक्त हैं, अतः त्याग देने योग्य हैं; तो दूसरे कहते हैं कि यज्ञ, दान और तप रूप कर्म कभी नहीं त्यागने चाहिए।
Verse 4
निश्चयं शृणु मे तत्र त्यागे भरतसत्तम। त्यागो हि पुरुषव्याघ्र त्रिविधः संप्रकीर्तितः।।18.4।।
niścayaṃ śṛṇu me tatra tyāge bharatasattama| tyāgo hi puruṣavyāghra trividhaḥ saṃprakīrtitaḥ||18.4||
Meaning
O best of Indians! Listen to my judgment regarding this problem. It has a threefold aspect.
हे भरतश्रेष्ठ! हे पुरुषश्रेष्ठ (अर्जुन)! अब इस त्याग के विषय में मेरा निश्चय सुन — त्याग तीन प्रकार का कहा गया है।
Verse 5
यज्ञदानतपःकर्म न त्याज्यं कार्यमेव तत्। यज्ञो दानं तपश्चैव पावनानि मनीषिणाम्।।18.5।।
yajñadānatapaḥkarma na tyājyaṃ kāryameva tat| yajño dānaṃ tapaścaiva pāvanāni manīṣiṇām||18.5||
Meaning
Acts of sacrifice, benevolence, and austerity should not be given up, but should be performed, for they purify the aspiring soul.
यज्ञ, दान और तप रूप कर्म त्यागने योग्य नहीं हैं, अपितु अवश्य करने योग्य हैं; क्योंकि यज्ञ, दान और तप — ये मननशील मनुष्यों को पवित्र करने वाले हैं।
Verse 6
एतान्यपि तु कर्माणि सङ्गं त्यक्त्वा फलानि च। कर्तव्यानीति मे पार्थ निश्चितं मतमुत्तमम्।।18.6।।
etānyapi tu karmāṇi saṅgaṃ tyaktvā phalāni ca| kartavyānīti me pārtha niścitaṃ matamuttamam||18.6||
Meaning
But they should be done with detachment and without thought of reward. This is my final judgement.
किन्तु इन कर्मों को भी आसक्ति और फल की कामना का त्याग करके ही करना चाहिए — हे पार्थ (अर्जुन)! यही मेरा निश्चित और सर्वोत्तम मत है।
Verse 7
नियतस्य तु संन्यासः कर्मणो नोपपद्यते। मोहात्तस्य परित्यागस्तामसः परिकीर्तितः।।18.7।।
niyatasya tu saṃnyāsaḥ karmaṇo nopapadyate| mohāttasya parityāgastāmasaḥ parikīrtitaḥ||18.7||
Meaning
It is not right to give up actions which are obligatory; and if they are misunderstood, it is the result of sheer ignorance.
नियत (शास्त्रविहित कर्तव्य) कर्म का त्याग करना उचित नहीं है; मोह के कारण किया गया उसका परित्याग तामसिक त्याग कहा गया है।
Verse 8
दुःखमित्येव यत्कर्म कायक्लेशभयात्त्यजेत्। स कृत्वा राजसं त्यागं नैव त्यागफलं लभेत्।।18.8।।
duḥkhamityeva yatkarma kāyakleśabhayāttyajet| sa kṛtvā rājasaṃ tyāgaṃ naiva tyāgaphalaṃ labhet||18.8||
Meaning
To avoid an action out of fear of physical suffering, as it is likely to be painful, is to act out of passion, and the benefit of renunciation will not be gained.
जो कर्म दुःखरूप समझकर अथवा शारीरिक कष्ट के भय से त्याग दिया जाता है, वह राजसिक त्याग है; ऐसा त्याग करने वाला त्याग का सच्चा फल नहीं पाता।
Verse 9
कार्यमित्येव यत्कर्म नियतं क्रियतेऽर्जुन। सङ्गं त्यक्त्वा फलं चैव स त्यागः सात्त्विको मतः।।18.9।।
kāryamityeva yatkarma niyataṃ kriyate'rjuna| saṅgaṃ tyaktvā phalaṃ caiva sa tyāgaḥ sāttviko mataḥ||18.9||
Meaning
He who performs an obligatory action, believing it to be a duty that ought to be done, without any personal desire to do the act or to receive any return—such renunciation is pure.
हे अर्जुन! जो नियत कर्म 'यह करना ही कर्तव्य है' — ऐसा मानकर आसक्ति तथा फल की कामना का त्याग करके किया जाता है, वही सात्त्विक त्याग माना गया है।
Verse 10
न द्वेष्ट्यकुशलं कर्म कुशले नानुषज्जते। त्यागी सत्त्वसमाविष्टो मेधावी छिन्नसंशयः।।18.10।।
na dveṣṭyakuśalaṃ karma kuśale nānuṣajjate| tyāgī sattvasamāviṣṭo medhāvī chinnasaṃśayaḥ||18.10||
Meaning
The wise man who has attained purity, whose doubts are resolved, who is filled with the spirit of self-abnegation, does not shy away from action due to its pain, nor does he crave it due to its pleasure.
जो त्यागी सत्त्वगुण से युक्त, बुद्धिमान और संशयरहित है, वह न तो अप्रिय कर्म से द्वेष करता है और न प्रिय कर्म में आसक्त होता है।
Verse 11
न हि देहभृता शक्यं त्यक्तुं कर्माण्यशेषतः। यस्तु कर्मफलत्यागी स त्यागीत्यभिधीयते।।18.11।।
na hi dehabhṛtā śakyaṃ tyaktuṃ karmāṇyaśeṣataḥ| yastu karmaphalatyāgī sa tyāgītyabhidhīyate||18.11||
Meaning
But since those still in the body cannot entirely avoid action, in their case, the abandonment of the fruit of action is considered as complete renunciation.
देहधारी के लिए समस्त कर्मों का सर्वथा त्याग कर देना सम्भव नहीं है; अतः जो कर्मफल का त्यागी है, वही वास्तव में त्यागी कहा जाता है।
Verse 12
अनिष्टमिष्टं मिश्रं च त्रिविधं कर्मणः फलम्। भवत्यत्यागिनां प्रेत्य न तु संन्यासिनां क्वचित्।।18.12।।
aniṣṭamiṣṭaṃ miśraṃ ca trividhaṃ karmaṇaḥ phalam| bhavatyatyāgināṃ pretya na tu saṃnyāsināṃ kvacit||18.12||
Meaning
For those who cannot renounce all desires, the fruit of action hereafter is threefold—good, evil, and partly good and partly evil. But for him who has renounced, there is none.
जो फल का त्याग नहीं करते, उन्हें मृत्यु के पश्चात अनिष्ट, इष्ट और मिश्रित — इन तीन प्रकार के कर्मफल भोगने पड़ते हैं; किन्तु संन्यासियों को कभी कोई फल नहीं भोगना पड़ता।
Verse 13
पञ्चैतानि महाबाहो कारणानि निबोध मे। सांख्ये कृतान्ते प्रोक्तानि सिद्धये सर्वकर्मणाम्।।18.13।।
pañcaitāni mahābāho kāraṇāni nibodha me| sāṃkhye kṛtānte proktāni siddhaye sarvakarmaṇām||18.13||
Meaning
I will now tell you, O Mighty Man, the five causes that must come together, according to the final decision of philosophy, for an action to be accomplished.
हे महाबाहो (अर्जुन)! समस्त कर्मों की सिद्धि के लिए सांख्य-सिद्धान्त में जो पाँच कारण बताए गए हैं, उन्हें मुझसे सुन।
Verse 14
अधिष्ठानं तथा कर्ता करणं च पृथग्विधम्। विविधाश्च पृथक्चेष्टा दैवं चैवात्र पञ्चमम्।।18.14।।
adhiṣṭhānaṃ tathā kartā karaṇaṃ ca pṛthagvidham| vividhāśca pṛthakceṣṭā daivaṃ caivātra pañcamam||18.14||
Meaning
They have a body, a personality, physical organs, and manifold activities and destinies.
इनमें अधिष्ठान (शरीर), कर्ता, भिन्न-भिन्न प्रकार के करण (इन्द्रियाँ), अनेक प्रकार की पृथक्-पृथक् चेष्टाएँ, तथा पाँचवाँ दैव (भाग्य अथवा अदृष्ट) — ये पाँच कारण हैं।
Verse 15
शरीरवाङ्मनोभिर्यत्कर्म प्रारभते नरः। न्याय्यं वा विपरीतं वा पञ्चैते तस्य हेतवः।।18.15।।
śarīravāṅmanobhiryatkarma prārabhate naraḥ| nyāyyaṃ vā viparītaṃ vā pañcaite tasya hetavaḥ||18.15||
Meaning
Whatever action a person performs, whether by muscular effort, speech, or thought, and whether it be right or wrong, these five are the essential causes.
मनुष्य शरीर, वाणी और मन से जो भी कर्म आरम्भ करता है — चाहे वह उचित हो या अनुचित — इन पाँचों को ही उसका कारण समझना चाहिए।
Verse 16
तत्रैवं सति कर्तारमात्मानं केवलं तु यः। पश्यत्यकृतबुद्धित्वान्न स पश्यति दुर्मतिः।।18.16।।
tatraivaṃ sati kartāramātmānaṃ kevalaṃ tu yaḥ| paśyatyakṛtabuddhitvānna sa paśyati durmatiḥ||18.16||
Meaning
But the fool, who, due to his immature judgment, supposes that it is his own Self alone that acts, perverts the truth and does not see rightly.
ऐसी स्थिति होते हुए भी जो अशुद्ध बुद्धि के कारण केवल अपनी आत्मा को ही कर्ता मानता है, वह दुर्बुद्धि यथार्थ को नहीं देख पाता।
Verse 17
यस्य नाहंकृतो भावो बुद्धिर्यस्य न लिप्यते। हत्वापि स इमाँल्लोकान्न हन्ति न निबध्यते।।18.17।।
yasya nāhaṃkṛto bhāvo buddhiryasya na lipyate| hatvāpi sa imā~llokānna hanti na nibadhyate||18.17||
Meaning
He who has no pride and whose intellect is unalloyed by attachment, even though he kills these people, he does not kill them, and his act does not bind him.
जिसमें कर्तापन का अहंकार नहीं है और जिसकी बुद्धि कर्म में लिप्त नहीं होती, वह इन समस्त लोगों का वध करके भी न तो वास्तव में मारता है और न ही कर्मबन्धन में बँधता है।
Verse 18
ज्ञानं ज्ञेयं परिज्ञाता त्रिविधा कर्मचोदना। करणं कर्म कर्तेति त्रिविधः कर्मसंग्रहः।।18.18।।
jñānaṃ jñeyaṃ parijñātā trividhā karmacodanā| karaṇaṃ karma karteti trividhaḥ karmasaṃgrahaḥ||18.18||
Meaning
Knowledge, the knower, and the object of knowledge are the three incentives to action; and the act, the actor, and the instrument are the threefold constituents.
ज्ञान, ज्ञेय (जानने योग्य वस्तु) और ज्ञाता (जानने वाला) — ये तीन कर्म की प्रेरणा हैं; तथा करण (साधन), कर्म और कर्ता — ये तीन कर्म के संग्रहक (आधार) हैं।
Verse 19
ज्ञानं कर्म च कर्ता च त्रिधैव गुणभेदतः। प्रोच्यते गुणसंख्याने यथावच्छृणु तान्यपि।।18.19।।
jñānaṃ karma ca kartā ca tridhaiva guṇabhedataḥ| procyate guṇasaṃkhyāne yathāvacchṛṇu tānyapi||18.19||
Meaning
The knowledge, the action, and the doer differ according to their qualities. Listen to this as well.
गुणों के भेद से ज्ञान, कर्म और कर्ता भी तीन-तीन प्रकार के कहे गए हैं; सांख्यशास्त्र में जैसा कहा गया है, उसे भी तू भलीभाँति सुन।
Verse 20
सर्वभूतेषु येनैकं भावमव्ययमीक्षते। अविभक्तं विभक्तेषु तज्ज्ञानं विद्धि सात्त्विकम्।।18.20।।
sarvabhūteṣu yenaikaṃ bhāvamavyayamīkṣate| avibhaktaṃ vibhakteṣu tajjñānaṃ viddhi sāttvikam||18.20||
Meaning
That knowledge which sees the One Indestructible in all beings, the One Indivisible in all separate lives, can be truly called Pure Knowledge.
जिस ज्ञान के द्वारा मनुष्य पृथक्-पृथक् दीखने वाले समस्त प्राणियों में एक ही अविभक्त अविनाशी तत्त्व को देखता है, उस ज्ञान को सात्त्विक समझ।
Verse 21
पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान्। वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम्।।18.21।।
pṛthaktvena tu yajjñānaṃ nānābhāvānpṛthagvidhān| vetti sarveṣu bhūteṣu tajjñānaṃ viddhi rājasam||18.21||
Meaning
The knowledge that perceives the manifold existence in all beings as separate comes from passion.
किन्तु जो ज्ञान समस्त प्राणियों में भिन्न-भिन्न नाना भावों को पृथक्-पृथक् रूप से देखता है, उस ज्ञान को राजसिक समझ।
Verse 22
यत्तु कृत्स्नवदेकस्मिन्कार्ये सक्तमहैतुकम्। अतत्त्वार्थवदल्पं च तत्तामसमुदाहृतम्।।18.22।।
yattu kṛtsnavadekasminkārye saktamahaitukam| atattvārthavadalpaṃ ca tattāmasamudāhṛtam||18.22||
Meaning
But that which clings blindly to one idea as if it were all, without logic, truth, or insight, has its origin in darkness.
और जो ज्ञान बिना किसी युक्ति, तत्त्व अथवा विवेक के, एक ही कार्य में सम्पूर्णता मानकर अल्प विषय में ही आसक्त रहता है, वह तामसिक कहा गया है।
Verse 23
नियतं सङ्गरहितमरागद्वेषतः कृतम्। अफलप्रेप्सुना कर्म यत्तत्सात्त्विकमुच्यते।।18.23।।
niyataṃ saṅgarahitamarāgadveṣataḥ kṛtam| aphalaprepsunā karma yattatsāttvikamucyate||18.23||
Meaning
An obligatory action done by one who is disinterested, who neither likes nor dislikes it, and gives no thought to the consequences that may follow, such an action is Pure.
जो नियत कर्म आसक्ति से रहित होकर, राग-द्वेष के बिना तथा फल की कामना न रखने वाले पुरुष के द्वारा किया जाता है, वह सात्त्विक कर्म कहलाता है।
Verse 24
यत्तु कामेप्सुना कर्म साहङ्कारेण वा पुनः। क्रियते बहुलायासं तद्राजसमुदाहृतम्।।18.24।।
yattu kāmepsunā karma sāhaṅkāreṇa vā punaḥ| kriyate bahulāyāsaṃ tadrājasamudāhṛtam||18.24||
Meaning
But even though an action involves the most strenuous endeavor, yet if the doer is seeking to gratify their desires and is filled with personal vanity, it may be assumed to originate in passion.
किन्तु जो कर्म भोगों की कामना से अथवा अहंकार से युक्त होकर बहुत परिश्रमपूर्वक किया जाता है, वह राजसिक कहा गया है।
Verse 25
अनुबन्धं क्षयं हिंसामनपेक्ष्य च पौरुषम्। मोहादारभ्यते कर्म यत्तत्तामसमुच्यते।।18.25।।
anubandhaṃ kṣayaṃ hiṃsāmanapekṣya ca pauruṣam| mohādārabhyate karma yattattāmasamucyate||18.25||
Meaning
An action undertaken through delusion, with no regard to the spiritual implications, the capacity of the doer, or the potential harm that may follow, is assumed to be a product of ignorance.
जो कर्म परिणाम, हानि, हिंसा और अपने सामर्थ्य का विचार किए बिना केवल मोहवश आरम्भ किया जाता है, वह तामसिक कहलाता है।
Verse 26
मुक्तसङ्गोऽनहंवादी धृत्युत्साहसमन्वितः। सिद्ध्यसिद्ध्योर्निर्विकारः कर्ता सात्त्विक उच्यते।।18.26।।
muktasaṅgo'nahaṃvādī dhṛtyutsāhasamanvitaḥ| siddhyasiddhyornirvikāraḥ kartā sāttvika ucyate||18.26||
Meaning
But when a person has no sentiment or ego, when they possess courage and confidence, not caring whether they succeed or fail, then their action arises from purity.
जो कर्ता आसक्ति से रहित, अहंकाररहित, धैर्य और उत्साह से युक्त, तथा सफलता और असफलता में समान (निर्विकार) रहता है, वह सात्त्विक कहा जाता है।
Verse 27
रागी कर्मफलप्रेप्सुर्लुब्धो हिंसात्मकोऽशुचिः। हर्षशोकान्वितः कर्ता राजसः परिकीर्तितः।।18.27।।
rāgī karmaphalaprepsurlubdho hiṃsātmako'śuciḥ| harṣaśokānvitaḥ kartā rājasaḥ parikīrtitaḥ||18.27||
Meaning
In one who is impulsive, greedy, looking for reward, violent, impure, and torn between joy and sorrow, it may be assumed that Passion is predominant.
जो कर्ता आसक्त, कर्मफल का अभिलाषी, लोभी, हिंसक स्वभाव वाला, अपवित्र, तथा हर्ष-शोक से युक्त है, वह राजसिक कहा गया है।
Verse 28
अयुक्तः प्राकृतः स्तब्धः शठो नैष्कृतिकोऽलसः। विषादी दीर्घसूत्री च कर्ता तामस उच्यते।।18.28।।
ayuktaḥ prākṛtaḥ stabdhaḥ śaṭho naiṣkṛtiko'lasaḥ| viṣādī dīrghasūtrī ca kartā tāmasa ucyate||18.28||
Meaning
While he whose purpose is weak, who is low-minded, stubborn, dishonest, malicious, lazy, despondent, and procrastinating—he may be assumed to be in darkness.
जो कर्ता अयुक्त (अस्थिर मन वाला), असंस्कृत, घमण्डी, धूर्त, दूसरों की जीविका नष्ट करने वाला, आलसी, विषादग्रस्त तथा काम को टालने वाला है, वह तामसिक कहा जाता है।
Verse 29
बुद्धेर्भेदं धृतेश्चैव गुणतस्त्रिविधं शृणु। प्रोच्यमानमशेषेण पृथक्त्वेन धनञ्जय।।18.29।।
buddherbhedaṃ dhṛteścaiva guṇatastrividhaṃ śṛṇu| procyamānamaśeṣeṇa pṛthaktvena dhanañjaya||18.29||
Meaning
Reason and conviction are threefold, according to the quality that is dominant. I will explain them fully and separately, O Arjuna!
हे धनञ्जय (अर्जुन)! अब गुणों के अनुसार बुद्धि और धृति (धैर्य) के भी तीन-तीन भेद हैं, जिन्हें मैं विस्तार से पृथक्-पृथक् कहता हूँ, उसे सुन।
Verse 30
प्रवृत्तिं च निवृत्तिं च कार्याकार्ये भयाभये। बन्धं मोक्षं च या वेत्ति बुद्धिः सा पार्थ सात्त्विकी।।18.30।।
pravṛttiṃ ca nivṛttiṃ ca kāryākārye bhayābhaye| bandhaṃ mokṣaṃ ca yā vetti buddhiḥ sā pārtha sāttvikī||18.30||
Meaning
That intellect which understands the creation and dissolution of life, what actions should be done and what not, which discriminates between fear and fearlessness, bondage and deliverance, is Pure.
हे पार्थ (अर्जुन)! जो बुद्धि प्रवृत्ति और निवृत्ति, कर्तव्य और अकर्तव्य, भय और अभय, तथा बन्धन और मोक्ष को यथार्थ रूप से जानती है, वह सात्त्विक है।
Verse 31
यया धर्ममधर्मं च कार्यं चाकार्यमेव च। अयथावत्प्रजानाति बुद्धिः सा पार्थ राजसी।।18.31।।
yayā dharmamadharmaṃ ca kāryaṃ cākāryameva ca| ayathāvatprajānāti buddhiḥ sā pārtha rājasī||18.31||
Meaning
The intellect that does not understand what is right and wrong, and what should be done and not done, is under the sway of Passion.
हे पार्थ! जिस बुद्धि से मनुष्य धर्म और अधर्म को, तथा कर्तव्य और अकर्तव्य को यथार्थ रूप से नहीं जान पाता, वह बुद्धि राजसिक है।
Verse 32
अधर्मं धर्ममिति या मन्यते तमसाऽऽवृता। सर्वार्थान्विपरीतांश्च बुद्धिः सा पार्थ तामसी।।18.32।।
adharmaṃ dharmamiti yā manyate tamasā''vṛtā| sarvārthānviparītāṃśca buddhiḥ sā pārtha tāmasī||18.32||
Meaning
And that which, shrouded in Ignorance, thinks wrong to be right, and sees everything perversely, O Arjuna, that intellect is ruled by Darkness.
हे पार्थ! जो बुद्धि तमोगुण से ढकी होकर अधर्म को धर्म मान लेती है और समस्त वस्तुओं को विपरीत रूप में देखती है, वह तामसिक है।
Verse 33
धृत्या यया धारयते मनःप्राणेन्द्रियक्रियाः। योगेनाव्यभिचारिण्या धृतिः सा पार्थ सात्त्विकी।।18.33।।
dhṛtyā yayā dhārayate manaḥprāṇendriyakriyāḥ| yogenāvyabhicāriṇyā dhṛtiḥ sā pārtha sāttvikī||18.33||
Meaning
The conviction and steady concentration with which the mind, the energy, and the senses are controlled—O Arjuna!—are the result of purity.
हे पार्थ! जिस अविचल धृति से मनुष्य योग के द्वारा मन, प्राण और इन्द्रियों की क्रियाओं को धारण (नियन्त्रित) करता है, वह धृति सात्त्विक है।
Verse 34
यया तु धर्मकामार्थान् धृत्या धारयतेऽर्जुन। प्रसङ्गेन फलाकाङ्क्षी धृतिः सा पार्थ राजसी।।18.34।।
yayā tu dharmakāmārthān dhṛtyā dhārayate'rjuna| prasaṅgena phalākāṅkṣī dhṛtiḥ sā pārtha rājasī||18.34||
Meaning
The conviction that always holds fast to rituals, self-interest, and wealth for the sake of what they may bring forth comes from passion.
हे अर्जुन! किन्तु जिस धृति से मनुष्य फल की आसक्ति से धर्म, अर्थ और काम को ही दृढ़तापूर्वक धारण करता है, हे पार्थ! वह धृति राजसिक है।
Verse 35
यया स्वप्नं भयं शोकं विषादं मदमेव च। न विमुञ्चति दुर्मेधा धृतिः सा पार्थ तामसी।।18.35।।
yayā svapnaṃ bhayaṃ śokaṃ viṣādaṃ madameva ca| na vimuñcati durmedhā dhṛtiḥ sā pārtha tāmasī||18.35||
Meaning
And that which clings perversely to false idealism, fear, grief, despair, and vanity is the product of ignorance.
हे पार्थ! जिस धृति से दुर्बुद्धि मनुष्य निद्रा, भय, शोक, विषाद और मद को नहीं छोड़ता — उससे चिपका रहता है — वह धृति तामसिक है।
Verse 36
सुखं त्विदानीं त्रिविधं शृणु मे भरतर्षभ। अभ्यासाद्रमते यत्र दुःखान्तं च निगच्छति।।18.36।।
sukhaṃ tvidānīṃ trividhaṃ śṛṇu me bharatarṣabha| abhyāsādramate yatra duḥkhāntaṃ ca nigacchati||18.36||
Meaning
Hear further the three kinds of pleasure. That which increases day by day delivers one from misery.
हे भरतश्रेष्ठ (अर्जुन)! अब तू मुझसे तीन प्रकार के सुख को सुन — जिसमें मनुष्य अभ्यास से रमने लगता है और जिससे दुःख का अन्त हो जाता है।
Verse 37
यत्तदग्रे विषमिव परिणामेऽमृतोपमम्। तत्सुखं सात्त्विकं प्रोक्तमात्मबुद्धिप्रसादजम्।।18.37।।
yattadagre viṣamiva pariṇāme'mṛtopamam| tatsukhaṃ sāttvikaṃ proktamātmabuddhiprasādajam||18.37||
Meaning
Which at first seems like poison but afterwards acts like nectar—that pleasure is pure, for it is born of wisdom.
जो सुख आरम्भ में विष के समान प्रतीत होता है, किन्तु परिणाम में अमृत के समान होता है, वह आत्मविषयक बुद्धि की प्रसन्नता से उत्पन्न सात्त्विक सुख कहा गया है।
Verse 38
विषयेन्द्रियसंयोगाद्यत्तदग्रेऽमृतोपमम्। परिणामे विषमिव तत्सुखं राजसं स्मृतम्।।18.38।।
viṣayendriyasaṃyogādyattadagre'mṛtopamam| pariṇāme viṣamiva tatsukhaṃ rājasaṃ smṛtam||18.38||
Meaning
That which, at first, is like nectar, as the senses revel in their objects, but in the end acts like poison—that pleasure arises from Passion.
जो सुख विषयों और इन्द्रियों के संयोग से आरम्भ में अमृत के समान प्रतीत होता है, किन्तु परिणाम में विष के समान हो जाता है, वह राजसिक सुख कहा गया है।
Verse 39
यदग्रे चानुबन्धे च सुखं मोहनमात्मनः। निद्रालस्यप्रमादोत्थं तत्तामसमुदाहृतम्।।18.39।।
yadagre cānubandhe ca sukhaṃ mohanamātmanaḥ| nidrālasyapramādotthaṃ tattāmasamudāhṛtam||18.39||
Meaning
While the pleasure that drugs the senses from start to finish, which springs from indolence, lethargy, and folly—that pleasure flows from Ignorance.
और जो सुख आरम्भ में तथा परिणाम में भी आत्मा को मोह में डालने वाला है, तथा जो निद्रा, आलस्य और प्रमाद से उत्पन्न होता है, वह तामसिक कहा गया है।
Verse 40
न तदस्ति पृथिव्यां वा दिवि देवेषु वा पुनः। सत्त्वं प्रकृतिजैर्मुक्तं यदेभिः स्यात्त्रिभिर्गुणैः।।18.40।।
na tadasti pṛthivyāṃ vā divi deveṣu vā punaḥ| sattvaṃ prakṛtijairmuktaṃ yadebhiḥ syāttribhirguṇaiḥ||18.40||
Meaning
There is nothing anywhere on earth or in the higher worlds that is free from the three Qualities, for they are born of Nature.
पृथ्वी पर अथवा स्वर्ग के देवताओं में भी ऐसा कोई प्राणी नहीं है जो प्रकृति से उत्पन्न इन तीन गुणों से रहित हो।
Verse 41
ब्राह्मणक्षत्रियविशां शूद्राणां च परंतप। कर्माणि प्रविभक्तानि स्वभावप्रभवैर्गुणैः।।18.41।।
brāhmaṇakṣatriyaviśāṃ śūdrāṇāṃ ca paraṃtapa| karmāṇi pravibhaktāni svabhāvaprabhavairguṇaiḥ||18.41||
Meaning
O Arjuna! The duties of spiritual teachers, the soldiers, the traders, and the servants have all been fixed according to the dominant quality in their nature.
हे परन्तप (शत्रुओं को तपाने वाले अर्जुन)! ब्राह्मण, क्षत्रिय, वैश्य और शूद्र — इनके कर्म स्वभाव से उत्पन्न गुणों के अनुसार विभाजित किए गए हैं।
Verse 42
शमो दमस्तपः शौचं क्षान्तिरार्जवमेव च। ज्ञानं विज्ञानमास्तिक्यं ब्रह्मकर्म स्वभावजम्।।18.42।।
śamo damastapaḥ śaucaṃ kṣāntirārjavameva ca| jñānaṃ vijñānamāstikyaṃ brahmakarma svabhāvajam||18.42||
Meaning
Serenity, self-restraint, austerity, purity, forgiveness, uprightness, knowledge, wisdom, and faith in God—these constitute the duty of a spiritual teacher.
शम (मन का संयम), दम (इन्द्रियों का संयम), तप, शौच (पवित्रता), क्षमा, सरलता, ज्ञान, विज्ञान (अनुभवजन्य बोध) तथा आस्तिकता (ईश्वर में श्रद्धा) — ये ब्राह्मण के स्वभावजन्य कर्म हैं।
Verse 43
शौर्यं तेजो धृतिर्दाक्ष्यं युद्धे चाप्यपलायनम्। दानमीश्वरभावश्च क्षात्रं कर्म स्वभावजम्।।18.43।।
śauryaṃ tejo dhṛtirdākṣyaṃ yuddhe cāpyapalāyanam| dānamīśvarabhāvaśca kṣātraṃ karma svabhāvajam||18.43||
Meaning
Valor, glory, firmness, skill, generosity, steadiness in battle, and the ability to rule—these constitute the duty of a soldier. They flow from his own nature.
शौर्य, तेज, धैर्य, दक्षता, युद्ध से पलायन न करना, दान तथा शासन का सामर्थ्य — ये क्षत्रिय के स्वभावजन्य कर्म हैं।
Verse 44
कृषिगौरक्ष्यवाणिज्यं वैश्यकर्म स्वभावजम्। परिचर्यात्मकं कर्म शूद्रस्यापि स्वभावजम्।।18.44।।
kṛṣigaurakṣyavāṇijyaṃ vaiśyakarma svabhāvajam| paricaryātmakaṃ karma śūdrasyāpi svabhāvajam||18.44||
Meaning
Agriculture, the protection of cows, and trade are the duties of a trader, in accordance with his nature. The duty of a servant is to serve, which also agrees with his nature.
कृषि, गोरक्षा और वाणिज्य — ये वैश्य के स्वभावजन्य कर्म हैं; तथा सेवा करना — यह शूद्र का स्वभावजन्य कर्म है।
Verse 45
स्वे स्वे कर्मण्यभिरतः संसिद्धिं लभते नरः। स्वकर्मनिरतः सिद्धिं यथा विन्दति तच्छृणु।।18.45।।
sve sve karmaṇyabhirataḥ saṃsiddhiṃ labhate naraḥ| svakarmanirataḥ siddhiṃ yathā vindati tacchṛṇu||18.45||
Meaning
Perfection is attained when one diligently attends to their duty. Listen, and I will tell you how it is attained by one who always minds their own duty.
अपने-अपने कर्म में लगा हुआ मनुष्य परम सिद्धि को प्राप्त कर लेता है; अपने कर्म में रत रहता हुआ वह जिस प्रकार सिद्धि पाता है, उसे तू सुन।
Verse 46
यतः प्रवृत्तिर्भूतानां येन सर्वमिदं ततम्। स्वकर्मणा तमभ्यर्च्य सिद्धिं विन्दति मानवः।।18.46।।
yataḥ pravṛttirbhūtānāṃ yena sarvamidaṃ tatam| svakarmaṇā tamabhyarcya siddhiṃ vindati mānavaḥ||18.46||
Meaning
One reaches perfection by dedicating their actions to God, Who is the source of all being and fills everything.
जिससे समस्त प्राणियों की प्रवृत्ति होती है और जिसने यह सम्पूर्ण जगत् व्याप्त किया है, उस परमेश्वर की अपने कर्म के द्वारा पूजा करके मनुष्य सिद्धि को प्राप्त कर लेता है।
Verse 47
श्रेयान्स्वधर्मो विगुणः परधर्मात्स्वनुष्ठितात्। स्वभावनियतं कर्म कुर्वन्नाप्नोति किल्बिषम्।।18.47।।
śreyānsvadharmo viguṇaḥ paradharmātsvanuṣṭhitāt| svabhāvaniyataṃ karma kurvannāpnoti kilbiṣam||18.47||
Meaning
It is better to do one's own duty, however defective it may be, than to follow the duty of another, however well one may perform it. He who does his duty as his own nature reveals it, never commits a sin.
भलीभाँति किए गए दूसरे के धर्म की अपेक्षा गुणरहित अपना धर्म ही श्रेष्ठ है; अपने स्वभाव से नियत कर्म को करता हुआ मनुष्य पाप को प्राप्त नहीं होता।
Verse 48
सहजं कर्म कौन्तेय सदोषमपि न त्यजेत्। सर्वारम्भा हि दोषेण धूमेनाग्निरिवावृताः।।18.48।।
sahajaṃ karma kaunteya sadoṣamapi na tyajet| sarvārambhā hi doṣeṇa dhūmenāgnirivāvṛtāḥ||18.48||
Meaning
The duty that falls to one's lot of its own accord should not be abandoned, though it may have its defects. All acts are marred by defects, just as fire is obscured by smoke.
हे कौन्तेय (कुन्तीपुत्र अर्जुन)! स्वभाव से प्राप्त कर्म दोषयुक्त होने पर भी त्यागना नहीं चाहिए; क्योंकि जैसे अग्नि धुएँ से ढकी रहती है, वैसे ही समस्त कर्म किसी न किसी दोष से ढके रहते हैं।
Verse 49
असक्तबुद्धिः सर्वत्र जितात्मा विगतस्पृहः। नैष्कर्म्यसिद्धिं परमां संन्यासेनाधिगच्छति।।18.49।।
asaktabuddhiḥ sarvatra jitātmā vigataspṛhaḥ| naiṣkarmyasiddhiṃ paramāṃ saṃnyāsenādhigacchati||18.49||
Meaning
He whose mind is entirely detached, who has conquered himself, and whose desires have vanished, reaches that stage of perfect freedom through his renunciation, where action completes itself and leaves no seed.
जिसकी बुद्धि सर्वत्र आसक्ति से रहित है, जिसने अपने मन को जीत लिया है और जो स्पृहा (इच्छा) से रहित है, वह संन्यास के द्वारा कर्मबन्धन से मुक्ति रूपी परम नैष्कर्म्य-सिद्धि को प्राप्त कर लेता है।
Verse 50
सिद्धिं प्राप्तो यथा ब्रह्म तथाप्नोति निबोध मे। समासेनैव कौन्तेय निष्ठा ज्ञानस्य या परा।।18.50।।
siddhiṃ prāpto yathā brahma tathāpnoti nibodha me| samāsenaiva kaunteya niṣṭhā jñānasya yā parā||18.50||
Meaning
I will now state briefly how one who has reached perfection finds the Eternal Spirit, the state of Supreme Wisdom.
हे कौन्तेय (अर्जुन)! सिद्धि को प्राप्त पुरुष जिस प्रकार ज्ञान की परम निष्ठा रूप ब्रह्म को प्राप्त होता है, उसे मुझसे संक्षेप में सुन।
Verse 51
बुद्ध्या विशुद्धया युक्तो धृत्याऽऽत्मानं नियम्य च। शब्दादीन् विषयांस्त्यक्त्वा रागद्वेषौ व्युदस्य च।।18.51।।
buddhyā viśuddhayā yukto dhṛtyā''tmānaṃ niyamya ca| śabdādīn viṣayāṃstyaktvā rāgadveṣau vyudasya ca||18.51||
Meaning
Guided always by pure reason, bravely restraining himself, renouncing the objects of sense and giving up attachment and hatred; he attains peace.
जो विशुद्ध बुद्धि से युक्त होकर, धृति के द्वारा अपने मन को वश में करके, शब्द आदि विषयों का त्याग करके तथा राग-द्वेष को छोड़कर —
Verse 52
विविक्तसेवी लघ्वाशी यतवाक्कायमानसः। ध्यानयोगपरो नित्यं वैराग्यं समुपाश्रितः।।18.52।।
viviktasevī laghvāśī yatavākkāyamānasaḥ| dhyānayogaparo nityaṃ vairāgyaṃ samupāśritaḥ||18.52||
Meaning
Enjoying solitude, being abstemious, having his body, mind, and speech under perfect control, and being absorbed in meditation, he becomes free—always filled with the spirit of renunciation.
जो एकान्त-सेवी, मिताहारी, मन-वाणी-शरीर को संयमित रखने वाला, निरन्तर ध्यानयोग में तत्पर तथा वैराग्य का दृढ़ आश्रय लेने वाला है —
Verse 53
अहङ्कारं बलं दर्पं कामं क्रोधं परिग्रहम्। विमुच्य निर्ममः शान्तो ब्रह्मभूयाय कल्पते।।18.53।।
ahaṅkāraṃ balaṃ darpaṃ kāmaṃ krodhaṃ parigraham| vimucya nirmamaḥ śānto brahmabhūyāya kalpate||18.53||
Meaning
Having abandoned selfishness, power, arrogance, anger, and desire, possessing nothing of his own, and having attained peace, he is fit to join the Eternal Spirit.
और जो अहंकार, बल, घमण्ड, काम, क्रोध तथा संग्रह की वृत्ति को त्यागकर, ममतारहित और शान्त हो गया है — वह ब्रह्मरूप होने के योग्य हो जाता है।
Verse 54
ब्रह्मभूतः प्रसन्नात्मा न शोचति न काङ्क्षति। समः सर्वेषु भूतेषु मद्भक्तिं लभते पराम्।।18.54।।
brahmabhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati| samaḥ sarveṣu bhūteṣu madbhaktiṃ labhate parām||18.54||
Meaning
When he unites with the Eternal and his soul knows the bliss of the Self, he feels no desire or regret, he regards all beings equally, and enjoys the blessing of supreme devotion to Me.
ब्रह्मरूप होकर प्रसन्न-चित्त वाला वह पुरुष न किसी के लिए शोक करता है और न किसी की कामना करता है; समस्त प्राणियों में समभाव रखता हुआ वह मेरी परम भक्ति को प्राप्त कर लेता है।
Verse 55
भक्त्या मामभिजानाति यावान्यश्चास्मि तत्त्वतः। ततो मां तत्त्वतो ज्ञात्वा विशते तदनन्तरम्।।18.55।।
bhaktyā māmabhijānāti yāvānyaścāsmi tattvataḥ| tato māṃ tattvato jñātvā viśate tadanantaram||18.55||
Meaning
By such devotion, he sees Me, who I am and what I am; and thus realizing the truth, he enters into My kingdom.
उस भक्ति के द्वारा वह मुझे — मैं जैसा और जो कुछ हूँ — यथार्थ रूप में जान लेता है; और मुझे तत्त्व से जानकर तत्काल ही मुझमें प्रवेश कर जाता है।
Verse 56
सर्वकर्माण्यपि सदा कुर्वाणो मद्व्यपाश्रयः। मत्प्रसादादवाप्नोति शाश्वतं पदमव्ययम्।।18.56।।
sarvakarmāṇyapi sadā kurvāṇo madvyapāśrayaḥ| matprasādādavāpnoti śāśvataṃ padamavyayam||18.56||
Meaning
Relying on Me in all his actions and doing them for My sake, he attains, by My grace, eternal and unchangeable life.
मेरा आश्रय लेकर समस्त कर्मों को सदा करता हुआ भी वह भक्त मेरी कृपा से शाश्वत और अविनाशी पद को प्राप्त कर लेता है।
Verse 57
चेतसा सर्वकर्माणि मयि संन्यस्य मत्परः। बुद्धियोगमुपाश्रित्य मच्चित्तः सततं भव।।18.57।।
cetasā sarvakarmāṇi mayi saṃnyasya matparaḥ| buddhiyogamupāśritya maccittaḥ satataṃ bhava||18.57||
Meaning
Surrender your actions to Me, live in Me, focus your intellect on Me, and always think of Me.
तू अपने समस्त कर्मों को मन से मुझे अर्पित करके, मुझे ही परम लक्ष्य मानकर तथा समत्व-बुद्धियोग का आश्रय लेकर निरन्तर मुझमें चित्त लगाने वाला हो।
Verse 58
मच्चित्तः सर्वदुर्गाणि मत्प्रसादात्तरिष्यसि। अथ चेत्त्वमहङ्कारान्न श्रोष्यसि विनङ्क्ष्यसि।।18.58।।
maccittaḥ sarvadurgāṇi matprasādāttariṣyasi| atha cettvamahaṅkārānna śroṣyasi vinaṅkṣyasi||18.58||
Meaning
Fix your mind on Me, and by My grace you will overcome the obstacles in your path. But if, misled by pride, you do not listen, then you will indeed be lost.
मुझमें चित्त लगाने पर तू मेरी कृपा से समस्त कठिनाइयों को पार कर जाएगा; किन्तु यदि अहंकारवश तू मेरी बात नहीं सुनेगा, तो नष्ट हो जाएगा।
Verse 59
यदहङ्कारमाश्रित्य न योत्स्य इति मन्यसे। मिथ्यैष व्यवसायस्ते प्रकृतिस्त्वां नियोक्ष्यति।।18.59।।
yadahaṅkāramāśritya na yotsya iti manyase| mithyaiṣa vyavasāyaste prakṛtistvāṃ niyokṣyati||18.59||
Meaning
If you in your vanity think of avoiding this fight, your will shall not be fulfilled, for Nature herself will compel you.
यदि अहंकार का आश्रय लेकर तू ऐसा मानता है कि 'मैं युद्ध नहीं करूँगा', तो तेरा यह निश्चय मिथ्या है; क्योंकि तेरी प्रकृति ही तुझे युद्ध में लगा देगी।
Verse 60
स्वभावजेन कौन्तेय निबद्धः स्वेन कर्मणा। कर्तुं नेच्छसि यन्मोहात्करिष्यस्यवशोऽपि तत्।।18.60।।
svabhāvajena kaunteya nibaddhaḥ svena karmaṇā| kartuṃ necchasi yanmohātkariṣyasyavaśo'pi tat||18.60||
Meaning
O Arjuna! Your duty binds you. It has arisen from your own nature, and that which you do not desire to do in your delusion, you will do that very thing. You are helpless.
हे कौन्तेय (अर्जुन)! अपने स्वभाव से उत्पन्न कर्म से बँधा हुआ तू मोहवश जिस कर्म को करना नहीं चाहता, उसे भी विवश होकर करेगा।
Verse 61
ईश्वरः सर्वभूतानां हृद्देशेऽर्जुन तिष्ठति। भ्रामयन्सर्वभूतानि यन्त्रारूढानि मायया।।18.61।।
īśvaraḥ sarvabhūtānāṃ hṛddeśe'rjuna tiṣṭhati| bhrāmayansarvabhūtāni yantrārūḍhāni māyayā||18.61||
Meaning
God dwells in the hearts of all beings, O Arjuna! He causes them to revolve, as it were, on a wheel, by His mystic power.
हे अर्जुन! ईश्वर समस्त प्राणियों के हृदय में स्थित है, और अपनी माया से सब प्राणियों को यन्त्र पर आरूढ़ हुए के समान घुमाता रहता है।
Verse 62
तमेव शरणं गच्छ सर्वभावेन भारत। तत्प्रसादात्परां शान्तिं स्थानं प्राप्स्यसि शाश्वतम्।।18.62।।
tameva śaraṇaṃ gaccha sarvabhāvena bhārata| tatprasādātparāṃ śāntiṃ sthānaṃ prāpsyasi śāśvatam||18.62||
Meaning
With all your strength, fly to Him and surrender yourself, and by His grace you will attain Supreme Peace and reach the Eternal Home.
हे भारत (अर्जुन)! तू सम्पूर्ण भाव से उसी की शरण में जा; उसकी कृपा से तू परम शान्ति तथा शाश्वत परमधाम को प्राप्त करेगा।
Verse 63
इति ते ज्ञानमाख्यातं गुह्याद्गुह्यतरं मया। विमृश्यैतदशेषेण यथेच्छसि तथा कुरु।।18.63।।
iti te jñānamākhyātaṃ guhyādguhyataraṃ mayā| vimṛśyaitadaśeṣeṇa yathecchasi tathā kuru||18.63||
Meaning
Thus, I have revealed to you the truth, the mystery of mysteries. Having thought it over, you are free to act as you wish.
इस प्रकार मैंने तुझे यह गुह्य से भी गुह्यतर ज्ञान कह दिया है; अब तू इस पर पूर्ण रूप से विचार करके जैसा चाहे वैसा कर।
Verse 64
सर्वगुह्यतमं भूयः शृणु मे परमं वचः। इष्टोऽसि मे दृढमिति ततो वक्ष्यामि ते हितम्।।18.64।।
sarvaguhyatamaṃ bhūyaḥ śṛṇu me paramaṃ vacaḥ| iṣṭo'si me dṛḍhamiti tato vakṣyāmi te hitam||18.64||
Meaning
Listen to My last word once more, the deepest secret of all; you are My beloved, you are My friend, and I speak for your welfare.
अब तू सबसे अधिक गुप्त मेरे परम वचन को फिर से सुन; तू मुझे अत्यन्त प्रिय है, इसीलिए मैं तेरे हित की बात कहता हूँ।
Verse 65
मन्मना भव मद्भक्तो मद्याजी मां नमस्कुरु। मामेवैष्यसि सत्यं ते प्रतिजाने प्रियोऽसि मे।।18.65।।
manmanā bhava madbhakto madyājī māṃ namaskuru| māmevaiṣyasi satyaṃ te pratijāne priyo'si me||18.65||
Meaning
Dedicate yourself to Me, worship Me, sacrifice all for Me, prostrate yourself before Me, and you will surely come to Me. I truly pledge to you; you are My beloved.
तू मुझमें मन लगाने वाला हो, मेरा भक्त हो, मेरा पूजन करने वाला हो और मुझे प्रणाम कर; तू मुझे ही प्राप्त करेगा — यह मैं सत्य प्रतिज्ञा करता हूँ, क्योंकि तू मुझे प्रिय है।
Verse 66
सर्वधर्मान्परित्यज्य मामेकं शरणं व्रज। अहं त्वा सर्वपापेभ्यो मोक्षयिष्यामि मा शुचः।।18.66।।
sarvadharmānparityajya māmekaṃ śaraṇaṃ vraja| ahaṃ tvā sarvapāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ||18.66||
Meaning
Give up your earthly duties, surrender yourself to Me alone. Do not be anxious; I will absolve you from all your sins.
समस्त धर्मों (कर्तव्यों) को त्यागकर तू केवल मेरी ही शरण में आ जा; मैं तुझे समस्त पापों से मुक्त कर दूँगा, तू शोक मत कर।
Verse 67
इदं ते नातपस्काय नाभक्ताय कदाचन। न चाशुश्रूषवे वाच्यं न च मां योऽभ्यसूयति।।18.67।।
idaṃ te nātapaskāya nābhaktāya kadācana| na cāśuśrūṣave vācyaṃ na ca māṃ yo'bhyasūyati||18.67||
Meaning
Do not speak this to one who has not practiced austerities, or to one who does not love, or who will not listen, or who mocks.
यह ज्ञान न तो तपरहित को, न भक्तिरहित को, न सुनने की इच्छा न रखने वाले को, और न ही मुझमें दोष देखने वाले को कभी कहना चाहिए।
Verse 68
य इमं परमं गुह्यं मद्भक्तेष्वभिधास्यति। भक्तिं मयि परां कृत्वा मामेवैष्यत्यसंशयः।।18.68।।
ya imaṃ paramaṃ guhyaṃ madbhakteṣvabhidhāsyati| bhaktiṃ mayi parāṃ kṛtvā māmevaiṣyatyasaṃśayaḥ||18.68||
Meaning
But he who teaches this great secret to My devotees, his is the highest devotion, and he shall surely come to Me.
जो मनुष्य इस परम गुह्य ज्ञान को मेरे भक्तों में प्रचारित करेगा, वह मुझमें परम भक्ति करके निःसन्देह मुझे ही प्राप्त होगा।
Verse 69
न च तस्मान्मनुष्येषु कश्चिन्मे प्रियकृत्तमः। भविता न च मे तस्मादन्यः प्रियतरो भुवि।।18.69।।
na ca tasmānmanuṣyeṣu kaścinme priyakṛttamaḥ| bhavitā na ca me tasmādanyaḥ priyataro bhuvi||18.69||
Meaning
There is no one among men who can perform a service dearer to Me than this, nor is there any man on earth more beloved by Me than him.
मनुष्यों में उससे बढ़कर मेरा प्रिय कार्य करने वाला कोई नहीं है, और न इस पृथ्वी पर उससे अधिक प्रिय कोई दूसरा मुझे होगा।
Verse 70
अध्येष्यते च य इमं धर्म्यं संवादमावयोः। ज्ञानयज्ञेन तेनाहमिष्टः स्यामिति मे मतिः।।18.70।।
adhyeṣyate ca ya imaṃ dharmyaṃ saṃvādamāvayoḥ| jñānayajñena tenāhamiṣṭaḥ syāmiti me matiḥ||18.70||
Meaning
He who will study this spiritual discourse of ours, I assure you, they shall thereby worship Me at the altar of Wisdom.
और जो मनुष्य हम दोनों के इस धर्ममय संवाद का अध्ययन करेगा, वह ज्ञानयज्ञ के द्वारा मेरा पूजन करने वाला होगा — ऐसा मेरा मत है।
Verse 71
श्रद्धावाननसूयश्च शृणुयादपि यो नरः। सोऽपि मुक्तः शुभाँल्लोकान्प्राप्नुयात्पुण्यकर्मणाम्।।18.71।।
śraddhāvānanasūyaśca śṛṇuyādapi yo naraḥ| so'pi muktaḥ śubhā~llokānprāpnuyātpuṇyakarmaṇām||18.71||
Meaning
Yes, he who listens to it with faith and without doubt, even he, freed from evil, will rise to the worlds which the virtuous attain through righteous deeds.
जो मनुष्य श्रद्धावान और दोषदृष्टि से रहित होकर इसे केवल सुन भी लेगा, वह भी पापों से मुक्त होकर पुण्यकर्म करने वालों के शुभ लोकों को प्राप्त करेगा।
Verse 72
कच्चिदेतच्छ्रुतं पार्थ त्वयैकाग्रेण चेतसा। कच्चिदज्ञानसंमोहः प्रनष्टस्ते धनञ्जय।।18.72।।
kaccidetacchrutaṃ pārtha tvayaikāgreṇa cetasā| kaccidajñānasaṃmohaḥ pranaṣṭaste dhanañjaya||18.72||
Meaning
O Arjuna, have you listened attentively to My words? Has your ignorance and delusion gone?
हे पार्थ (अर्जुन)! क्या तूने इस उपदेश को एकाग्र चित्त से सुना? हे धनञ्जय! क्या तेरा अज्ञानजनित मोह नष्ट हुआ?
Verse 73
अर्जुन उवाच नष्टो मोहः स्मृतिर्लब्धा त्वत्प्रसादान्मयाच्युत। स्थितोऽस्मि गतसन्देहः करिष्ये वचनं तव।।18.73।।
arjuna uvāca naṣṭo mohaḥ smṛtirlabdhā tvatprasādānmayācyuta| sthito'smi gatasandehaḥ kariṣye vacanaṃ tava||18.73||
Meaning
Arjuna replied: "My Lord! O Immutable One! My delusion has fled. By Your Grace, O Changeless One, the light has dawned. My doubts have been dispelled, and I stand before You ready to do Your will."
अर्जुन बोले — हे अच्युत (अविनाशी श्रीकृष्ण)! आपकी कृपा से मेरा मोह नष्ट हो गया और मुझे स्मृति (आत्मज्ञान) प्राप्त हो गई; अब मैं संशयरहित होकर स्थिर हूँ और आपके वचन का पालन करूँगा।
Verse 74
सञ्जय उवाच इत्यहं वासुदेवस्य पार्थस्य च महात्मनः। संवादमिममश्रौषमद्भुतं रोमहर्षणम्।।18.74।।
sañjaya uvāca ityahaṃ vāsudevasya pārthasya ca mahātmanaḥ| saṃvādamimamaśrauṣamadbhutaṃ romaharṣaṇam||18.74||
Meaning
Sanjaya said: "I heard this rare, wonderful, and soul-stirring discourse between Lord Shri Krishna and the great-souled Arjuna.
संजय ने कहा — इस प्रकार मैंने श्रीवासुदेव (श्रीकृष्ण) और महात्मा पार्थ (अर्जुन) के इस अद्भुत और रोमांचित कर देने वाले संवाद को सुना।
Verse 75
व्यासप्रसादाच्छ्रुतवानेतद्गुह्यमहं परम्। योगं योगेश्वरात्कृष्णात्साक्षात्कथयतः स्वयम्।।18.75।।
vyāsaprasādācchrutavānetadguhyamahaṃ param| yogaṃ yogeśvarātkṛṣṇātsākṣātkathayataḥ svayam||18.75||
Meaning
Through the blessing of the sage Vyasa, I heard this secret and noble science from the lips of its Master, Lord Shri Krishna.
व्यास जी की कृपा से मैंने योगेश्वर श्रीकृष्ण के मुख से साक्षात् स्वयं कहे जाते हुए इस परम गुह्य योग को सुना।
Verse 76
राजन्संस्मृत्य संस्मृत्य संवादमिममद्भुतम्। केशवार्जुनयोः पुण्यं हृष्यामि च मुहुर्मुहुः।।18.76।।
rājansaṃsmṛtya saṃsmṛtya saṃvādamimamadbhutam| keśavārjunayoḥ puṇyaṃ hṛṣyāmi ca muhurmuhuḥ||18.76||
Meaning
O King! The more I think of that marvelous and holy discourse, the more I lose myself in joy.
हे राजन् (धृतराष्ट्र)! केशव (श्रीकृष्ण) और अर्जुन के इस पवित्र एवं अद्भुत संवाद को बार-बार स्मरण करके मैं पुनः-पुनः हर्षित होता हूँ।
Verse 77
तच्च संस्मृत्य संस्मृत्य रूपमत्यद्भुतं हरेः। विस्मयो मे महान् राजन् हृष्यामि च पुनः पुनः।।18.77।।
tacca saṃsmṛtya saṃsmṛtya rūpamatyadbhutaṃ hareḥ| vismayo me mahān rājan hṛṣyāmi ca punaḥ punaḥ||18.77||
Meaning
As I recall again and again the exceeding beauty of the Lord, I am filled with amazement and joy.
हे राजन्! श्रीहरि (श्रीकृष्ण) के उस अत्यन्त अद्भुत विश्वरूप को बार-बार स्मरण करके मुझे महान विस्मय होता है और मैं बारम्बार हर्षित होता हूँ।
Verse 78
यत्र योगेश्वरः कृष्णो यत्र पार्थो धनुर्धरः। तत्र श्रीर्विजयो भूतिर्ध्रुवा नीतिर्मतिर्मम।।18.78।
yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇo yatra pārtho dhanurdharaḥ| tatra śrīrvijayo bhūtirdhruvā nītirmatirmama||18.78|
Meaning
Wherever Lord Shri Krishna, the Prince of Wisdom, and Arjuna, the Great Archer, are, I am certain that good fortune, victory, happiness, and righteousness will follow.
जहाँ योगेश्वर श्रीकृष्ण हैं और जहाँ धनुर्धर पार्थ (अर्जुन) हैं, वहीं श्री (सम्पत्ति), विजय, ऐश्वर्य और अटल नीति है — यही मेरा निश्चित मत है।
