- Dharmagya
- Scriptures
- Bhagavad Geeta
- Chapter 6
Chapter 6
ध्यानयोग
Path of Meditation
Verses
Verse 1
श्री भगवान् उवाच अनाश्रितः कर्मफलं कार्यं कर्म करोति यः। स संन्यासी च योगी च न निरग्निर् न चाक्रियः।।6.1।।
śrī bhagavān uvāca anāśritaḥ karmaphalaṃ kāryaṃ karma karoti yaḥ| sa saṃnyāsī ca yogī ca na niragnir na cākriyaḥ||6.1||
Meaning
Lord Shri Krishna said: He who acts out of duty, without considering the consequences, is truly spiritual and a true ascetic; not he who merely observes rituals or shuns all action.
श्रीभगवान् बोले — जो पुरुष कर्मफल का आश्रय लिये बिना अपने कर्तव्यरूप कर्म को करता है, वही सच्चा संन्यासी और सच्चा योगी है; केवल अग्नि (यज्ञादि) को त्याग देने वाला अथवा क्रियाओं को छोड़ देने वाला नहीं।
Verse 2
यं संन्यासम् इति प्राहुर् योगं तं विद्धि पाण्डव। न ह्यसंन्यस्तसङ्कल्पो योगी भवति कश्चन।।6.2।।
yaṃ saṃnyāsam iti prāhur yogaṃ taṃ viddhi pāṇḍava| na hyasaṃnyastasaṅkalpo yogī bhavati kaścana||6.2||
Meaning
O Arjuna, renunciation is indeed what is known as right action. No one can become spiritually enlightened who has not renounced all desires.
हे पाण्डव (अर्जुन)! जिसे संन्यास कहते हैं, उसी को तुम योग जानो; क्योंकि संकल्पों (कामनाओं) का त्याग किये बिना कोई भी योगी नहीं हो सकता।
Verse 3
आरुरुक्षोर् मुनेर् योगं कर्म कारणम् उच्यते। योगारूढस्य तस्यैव शमः कारणम् उच्यते।।6.3।।
ārurukṣor muner yogaṃ karma kāraṇam ucyate| yogārūḍhasya tasyaiva śamaḥ kāraṇam ucyate||6.3||
Meaning
For the sage who seeks the heights of spiritual meditation, practice is the only method, and when they have attained it, they must maintain themselves there through continual self-control.
योग पर आरूढ़ होने की इच्छा रखने वाले मननशील साधक के लिए निष्काम कर्म ही साधन कहा गया है; और जो योग में स्थित हो चुका है, उसके लिए मन की शान्ति (चित्तवृत्तियों का शमन) ही साधन कहा जाता है।
Verse 4
यदा हि नेन्द्रियार्थेषु न कर्मस्वनुषज्जते। सर्वसङ्कल्पसंन्यासी योगारूढस् तदोच्यते।।6.4।।
yadā hi nendriyārtheṣu na karmasvanuṣajjate| sarvasaṅkalpasaṃnyāsī yogārūḍhas tadocyate||6.4||
Meaning
When a man renounces even the thought of initiating action, and is not interested in sense objects or any results that may flow from his acts, then he truly understands spirituality.
जब मनुष्य न तो इन्द्रियों के विषयों में और न ही कर्मों में आसक्त होता है, तथा समस्त संकल्पों का त्याग कर देता है, तब वह योगारूढ़ कहलाता है।
Verse 5
उद्धरेद् आत्मनाऽऽत्मानं नात्मानम् अवसादयेत्। आत्मैव ह्यात्मनो बन्धुर् आत्मैव रिपुर् आत्मनः।।6.5।।
uddhared ātmanā''tmānaṃ nātmānam avasādayet| ātmaiva hyātmano bandhur ātmaiva ripur ātmanaḥ||6.5||
Meaning
Let him seek liberation with the help of his Highest Self, and never disgrace his own Self. For that Self is his only friend; yet it can also be his enemy.
मनुष्य को चाहिए कि वह अपने ही द्वारा अपना उद्धार करे और अपने को कभी पतन की ओर न गिरने दे; क्योंकि यह आत्मा (अपना मन) ही अपना मित्र है और यही अपना शत्रु भी है।
Verse 6
बन्धुर् आत्माऽऽत्मनस् तस्य येनात्मैवात्मना जितः। अनात्मनस् तु शत्रुत्वे वर्तेतात्मैव शत्रुवत्।।6.6।।
bandhur ātmā''tmanas tasya yenātmaivātmanā jitaḥ| anātmanas tu śatrutve vartetātmaiva śatruvat||6.6||
Meaning
To one who has conquered their lower nature with its help, the Self is a friend; but to one who has not done so, it is an enemy.
जिसने अपने मन को अपने वश में कर लिया है, उसके लिए वह आत्मा ही मित्र है; परन्तु जिसका मन वश में नहीं है, उसके लिए वही आत्मा शत्रु के समान बैरभाव में रहता है।
Verse 7
जितात्मनः प्रशान्तस्य परमात्मा समाहितः। शीतोष्णसुखदुःखेषु तथा मानापमानयोः।।6.7।।
jitātmanaḥ praśāntasya paramātmā samāhitaḥ| śītoṣṇasukhaduḥkheṣu tathā mānāpamānayoḥ||6.7||
Meaning
The Self of one who is self-controlled and has attained peace is equally unmoved by heat or cold, pleasure or pain, honour or dishonour.
जिसने अपने को जीत लिया है और जो शान्तचित्त है, उसका परमात्मा सर्दी-गर्मी, सुख-दुःख तथा मान-अपमान में समभाव से स्थिर रहता है।
Verse 8
ज्ञानविज्ञानतृप्तात्मा कूटस्थो विजितेन्द्रियः। युक्त इत्युच्यते योगी समलोष्टाश्मकाञ्चनः।।6.8।।
jñānavijñānatṛptātmā kūṭastho vijitendriyaḥ| yukta ityucyate yogī samaloṣṭāśmakāñcanaḥ||6.8||
Meaning
He who desires nothing but wisdom and spiritual insight, who has conquered his senses, and who looks upon a lump of earth, a stone, and fine gold with the same eye, is a real saint.
जिसका अन्तःकरण ज्ञान और अनुभवजन्य विवेक से तृप्त है, जो विकाररहित (कूटस्थ) है, जिसकी इन्द्रियाँ वश में हैं, तथा जो मिट्टी के ढेले, पत्थर और सोने को समान दृष्टि से देखता है — वही योगी युक्त (योग में स्थित) कहलाता है।
Verse 9
सुहृन्मित्रार्युदासीनमध्यस्थद्वेष्यबन्धुषु। साधुष्वपि च पापेषु समबुद्धिर् विशिष्यते।।6.9।।
suhṛnmitrāryudāsīnamadhyasthadveṣyabandhuṣu| sādhuṣvapi ca pāpeṣu samabuddhir viśiṣyate||6.9||
Meaning
He looks impartially on all—lovers, friends, or foes; indifferent, hostile, alien, or relative; virtuous or sinful.
जो हितैषी, मित्र, शत्रु, उदासीन, मध्यस्थ, द्वेष्य और सम्बन्धी — तथा सज्जनों और पापियों — सभी में समान बुद्धि रखता है, वह श्रेष्ठ है।
Verse 10
योगी युञ्जीत सततम् आत्मानं रहसि स्थितः। एकाकी यतचित्तात्मा निराशीर् अपरिग्रहः।।6.10।।
yogī yuñjīta satatam ātmānaṃ rahasi sthitaḥ| ekākī yatacittātmā nirāśīr aparigrahaḥ||6.10||
Meaning
Let the student of spirituality try unceasingly to concentrate his mind; let him live in seclusion, absolutely alone, with his mind and personality controlled, free from desire and without possessions.
योग का साधक एकान्त स्थान में अकेला रहकर, मन और शरीर को संयमित कर, इच्छाओं तथा संग्रह की वृत्ति से रहित होकर निरन्तर अपने मन को परमात्मा में लगाने का अभ्यास करे।
Verse 11
शुचौ देशे प्रतिष्ठाप्य स्थिरम् आसनम् आत्मनः। नात्युच्छ्रितं नातिनीचं चैलाजिनकुशोत्तरम्।।6.11।।
śucau deśe pratiṣṭhāpya sthiram āsanam ātmanaḥ| nātyucchritaṃ nātinīcaṃ cailājinakuśottaram||6.11||
Meaning
Having chosen a holy place, let him sit in a firm posture on a seat that is neither too high nor too low, and cover it with a grass mat, a deer skin, and a cloth.
वह किसी पवित्र स्थान में अपने लिए स्थिर आसन स्थापित करे, जो न बहुत ऊँचा हो और न बहुत नीचा, तथा जिस पर क्रमशः कुश, मृगचर्म और वस्त्र बिछा हो।
Verse 12
तत्रैकाग्रं मनः कृत्वा यतचित्तेन्द्रियक्रियः। उपविश्यासने युञ्ज्याद् योगम् आत्मविशुद्धये।।6.12।।
tatraikāgraṃ manaḥ kṛtvā yatacittendriyakriyaḥ| upaviśyāsane yuñjyād yogam ātmaviśuddhaye||6.12||
Meaning
Seated thus, with his mind concentrated, his functions controlled, and his senses governed, let him practise meditation for the purification of his lower nature.
वहाँ उस आसन पर बैठकर, मन को एकाग्र कर तथा चित्त और इन्द्रियों की क्रियाओं को वश में करके, अन्तःकरण की शुद्धि के लिए योग का अभ्यास करे।
Verse 13
समं कायशिरोग्रीवं धारयन्न् अचलं स्थिरः। संप्रेक्ष्य नासिकाग्रं स्वं दिशश् चानवलोकयन्।।6.13।।
samaṃ kāyaśirogrīvaṃ dhārayann acalaṃ sthiraḥ| saṃprekṣya nāsikāgraṃ svaṃ diśaś cānavalokayan||6.13||
Meaning
Let him hold his body, head, and neck erect, motionless and steady; let him look fixedly at the tip of his nose, turning neither to the right nor to the left.
वह अपने शरीर, सिर और गले को सीधा, अचल एवं स्थिर रखकर, इधर-उधर न देखते हुए अपनी दृष्टि को नासिका के अग्रभाग पर टिकाए।
Verse 14
प्रशान्तात्मा विगतभीर् ब्रह्मचारिव्रते स्थितः। मनः संयम्य मच्चित्तो युक्त आसीत मत्परः।।6.14।।
praśāntātmā vigatabhīr brahmacārivrate sthitaḥ| manaḥ saṃyamya maccitto yukta āsīta matparaḥ||6.14||
Meaning
With peace in his heart and no fear, observing the vow of celibacy, with his mind controlled and fixed on Me, let the student lose himself in contemplation of Me.
शान्त अन्तःकरण वाला, भयरहित और ब्रह्मचर्य-व्रत में स्थित साधक मन को संयमित करके, मुझमें ही चित्त लगाकर, मुझे ही परम लक्ष्य मानकर मेरे ध्यान में स्थित रहे।
Verse 15
युञ्जन्नेवं सदाऽऽत्मानं योगी नियतमानसः। शान्तिं निर्वाणपरमां मत्संस्थामधिगच्छति।।6.15।।
yuñjannevaṃ sadā''tmānaṃ yogī niyatamānasaḥ| śāntiṃ nirvāṇaparamāṃ matsaṃsthāmadhigacchati||6.15||
Meaning
Thus, keeping his mind always in communion with Me and subduing his thoughts, he shall attain that Peace which is Mine and will lead him to liberation at last.
इस प्रकार मन को सदा संयमित रखकर मुझमें लगाने वाला योगी उस परम शान्ति को प्राप्त होता है, जो मुझमें स्थित है और जो अन्ततः मोक्ष (निर्वाण) तक ले जाती है।
Verse 16
नात्यश्नतस्तु योगो ऽस्ति न चैकान्तम् अनश्नतः। न चातिस्वप्नशीलस्य जाग्रतो नैव चार्जुन।।6.16।।
nātyaśnatastu yogo 'sti na caikāntam anaśnataḥ| na cātisvapnaśīlasya jāgrato naiva cārjuna||6.16||
Meaning
Meditation is not for him who eats too much, nor for him who eats not at all; not for him who is overly addicted to sleep, nor for him who is always awake.
हे अर्जुन! यह योग न तो अधिक खाने वाले को सिद्ध होता है और न बिल्कुल न खाने वाले को; न अधिक सोने वाले को और न सदा जागते रहने वाले को।
Verse 17
युक्ताहारविहारस्य युक्तचेष्टस्य कर्मसु। युक्तस्वप्नावबोधस्य योगो भवति दुःखहा।।6.17।।
yuktāhāravihārasya yuktaceṣṭasya karmasu| yuktasvapnāvabodhasya yogo bhavati duḥkhahā||6.17||
Meaning
But for him who regulates his food and recreation, who is balanced in action, in sleep, and in waking, it shall dispel all unhappiness.
जिसका आहार और विहार संयमित है, जिसकी कर्मों में चेष्टा सन्तुलित है, तथा जिसका सोना-जागना नियमित है — उसी का योग समस्त दुःखों का नाश करने वाला होता है।
Verse 18
यदा विनियतं चित्तम् आत्मन्येवावतिष्ठते। निःस्पृहः सर्वकामेभ्यो युक्त इत्युच्यते तदा।।6.18।।
yadā viniyataṃ cittam ātmanyevāvatiṣṭhate| niḥspṛhaḥ sarvakāmebhyo yukta ityucyate tadā||6.18||
Meaning
When the mind is completely controlled, centred in the Self, and free from all earthly desires, then the man is truly spiritual.
जब भलीभाँति वश में किया हुआ चित्त केवल आत्मा में ही स्थिर हो जाता है और मनुष्य समस्त कामनाओं से रहित हो जाता है, तब वह योगयुक्त कहलाता है।
Verse 19
यथा दीपो निवातस्थो नेङ्गते सोपमा स्मृता। योगिनो यतचित्तस्य युञ्जतो योगम् आत्मनः।।6.19।।
yathā dīpo nivātastho neṅgate sopamā smṛtā| yogino yatacittasya yuñjato yogam ātmanaḥ||6.19||
Meaning
The wise man who has conquered his mind and is absorbed in the Self is like a lamp that does not flicker, as it stands sheltered from every wind.
जिस योगी का चित्त वश में है और जो आत्मा के ध्यान में लीन है, उसकी उपमा उस दीपक से दी जाती है जो वायुरहित स्थान में रखे जाने पर तनिक भी नहीं हिलता।
Verse 20
यत्रोपरमते चित्तं निरुद्धं योगसेवया। यत्र चैवात्मनाऽऽत्मानं पश्यन्न् आत्मनि तुष्यति।।6.20।।
yatroparamate cittaṃ niruddhaṃ yogasevayā| yatra caivātmanā''tmānaṃ paśyann ātmani tuṣyati||6.20||
Meaning
There, where the whole of nature is seen in the light of the Self, where the person abides within their Self and is satisfied there, their functions restrained by their union with the Divine, the mind finds rest.
जिस अवस्था में योगाभ्यास से निरुद्ध हुआ चित्त शान्त हो जाता है और जहाँ साधक शुद्ध बुद्धि के द्वारा आत्मा में आत्मा का दर्शन करता हुआ अपने में ही सन्तुष्ट रहता है —
Verse 21
सुखम् आत्यन्तिकं यत् तद् बुद्धिग्राह्यम् अतीन्द्रियम्। वेत्ति यत्र न चैवायं स्थितश् चलति तत्त्वतः।।6.21।।
sukham ātyantikaṃ yat tad buddhigrāhyam atīndriyam| vetti yatra na caivāyaṃ sthitaś calati tattvataḥ||6.21||
Meaning
When he enjoys the bliss that surpasses the senses and can only be grasped by the pure intellect, when he comes to rest within his highest self, he will never again stray from reality.
जहाँ वह इन्द्रियों से परे, केवल शुद्ध बुद्धि से ग्रहण होने वाले उस अत्यन्त (अनन्त) सुख का अनुभव करता है, और जिसमें स्थित होकर वह तत्त्व से कभी विचलित नहीं होता —
Verse 22
यं लब्ध्वा चापरं लाभं मन्यते नाधिकं ततः। यस्मिन् स्थितो न दुःखेन गुरुणापि विचाल्यते।।6.22।।
yaṃ labdhvā cāparaṃ lābhaṃ manyate nādhikaṃ tataḥ| yasmin sthito na duḥkhena guruṇāpi vicālyate||6.22||
Meaning
Finding That, he will realize that there is no possession so precious. And once established there, no calamity can disturb him.
जिसे पाकर वह उससे बढ़कर और कोई लाभ नहीं मानता, और जिसमें स्थित होकर वह बड़े-से-बड़े दुःख से भी विचलित नहीं होता —
Verse 23
तं विद्याद् दुःखसंयोगवियोगं योगसंज्ञितम्। स निश्चयेन योक्तव्यो योगो ऽनिर्विण्णचेतसा।।6.23।।
taṃ vidyād duḥkhasaṃyogaviyogaṃ yogasaṃjñitam| sa niścayena yoktavyo yogo 'nirviṇṇacetasā||6.23||
Meaning
This inner severance from the affliction of misery is spirituality. It should be practised with determination and with a heart that refuses to be depressed.
दुःख के संयोग से रहित होने की इस अवस्था को ही योग जानना चाहिए; इस योग का अभ्यास दृढ़ निश्चय के साथ और न उकताने वाले (उत्साहयुक्त) मन से करना चाहिए।
Verse 24
सङ्कल्पप्रभवान् कामांस् त्यक्त्वा सर्वान् अशेषतः। मनसैवेन्द्रियग्रामं विनियम्य समन्ततः।।6.24।।
saṅkalpaprabhavān kāmāṃs tyaktvā sarvān aśeṣataḥ| manasaivendriyagrāmaṃ viniyamya samantataḥ||6.24||
Meaning
Renouncing every desire that can be imagined, controlling the senses at every point through the power of the mind;
संकल्प से उत्पन्न होने वाली समस्त कामनाओं को पूर्णतः त्यागकर, मन के द्वारा ही इन्द्रियों के समूह को सब ओर से भलीभाँति वश में करके —
Verse 25
शनैः शनैर् उपरमेद् बुद्ध्या धृतिगृहीतया। आत्मसंस्थं मनः कृत्वा न किञ्चिद् अपि चिन्तयेत्।।6.25।।
śanaiḥ śanair uparamed buddhyā dhṛtigṛhītayā| ātmasaṃsthaṃ manaḥ kṛtvā na kiñcid api cintayet||6.25||
Meaning
Little by little, with the help of his reason controlled by fortitude, let him attain peace; and, fixing his mind on the Self, let him not think of anything else.
धैर्य से युक्त बुद्धि के द्वारा धीरे-धीरे उपराम (शान्त) हो जाए, और मन को आत्मा में स्थिर करके फिर किसी अन्य वस्तु का चिन्तन न करे।
Verse 26
यतो यतो निश्चरति मनश् चञ्चलम् अस्थिरम्। ततस् ततो नियम्यैतद् आत्मन्येव वशं नयेत्।।6.26।।
yato yato niścarati manaś cañcalam asthiram| tatas tato niyamyaitad ātmanyeva vaśaṃ nayet||6.26||
Meaning
When the volatile and wavering mind wanders, let him restrain it and bring it back to its allegiance to the Self.
यह चंचल और अस्थिर मन जहाँ-जहाँ भी भटके, वहाँ-वहाँ से इसे रोककर बार-बार आत्मा में ही वश में लाए।
Verse 27
प्रशान्तमनसं ह्येनं योगिनं सुखम् उत्तमम्। उपैति शान्तरजसं ब्रह्मभूतम् अकल्मषम्।।6.27।।
praśāntamanasaṃ hyenaṃ yoginaṃ sukham uttamam| upaiti śāntarajasaṃ brahmabhūtam akalmaṣam||6.27||
Meaning
Supreme bliss is the lot of the sage whose mind attains peace, whose passions subside, who is without sin, and who becomes one with the Absolute.
जिसका मन भलीभाँति शान्त हो गया है, जिसकी रजोगुण-वृत्ति शान्त हो गई है, जो निष्पाप होकर ब्रह्म के साथ एकरूप हो गया है — ऐसे योगी को परम सुख प्राप्त होता है।
Verse 28
युञ्जन्न् एवं सदाऽऽत्मानं योगी विगतकल्मषः। सुखेन ब्रह्मसंस्पर्शम् अत्यन्तं सुखम् अश्नुते।।6.28।।
yuñjann evaṃ sadā''tmānaṃ yogī vigatakalmaṣaḥ| sukhena brahmasaṃsparśam atyantaṃ sukham aśnute||6.28||
Meaning
Thus, free from sin, abiding always in the Eternal, the saint enjoys, without effort, the bliss that flows from the realization of the Infinite.
इस प्रकार निरन्तर मन को आत्मा में लगाने वाला, पापरहित योगी सहज ही ब्रह्म के स्पर्श (अनुभव) से उत्पन्न होने वाले उस अत्यन्त सुख का अनुभव करता है।
Verse 29
सर्वभूतस्थम् आत्मानं सर्वभूतानि चात्मनि। ईक्षते योगयुक्तात्मा सर्वत्र समदर्शनः।।6.29।।
sarvabhūtastham ātmānaṃ sarvabhūtāni cātmani| īkṣate yogayuktātmā sarvatra samadarśanaḥ||6.29||
Meaning
He who experiences the unity of life sees his own Self in all beings, and all beings in his own Self, and looks upon everything with an impartial eye.
योग में स्थित और सर्वत्र समदृष्टि रखने वाला साधक अपनी आत्मा को समस्त प्राणियों में स्थित देखता है और समस्त प्राणियों को अपनी आत्मा में देखता है।
Verse 30
यो मां पश्यति सर्वत्र सर्वं च मयि पश्यति। तस्याहं न प्रणश्यामि स च मे न प्रणश्यति।।6.30।।
yo māṃ paśyati sarvatra sarvaṃ ca mayi paśyati| tasyāhaṃ na praṇaśyāmi sa ca me na praṇaśyati||6.30||
Meaning
He who sees Me in everything and everything in Me, I shall never forsake him, nor shall he lose Me.
जो मुझे सर्वत्र देखता है और सबको मुझमें देखता है, उसके लिए मैं कभी ओझल नहीं होता और वह भी मेरे लिए कभी ओझल नहीं होता।
Verse 31
सर्वभूतस्थितं यो मां भजत्येकत्वम् आस्थितः। सर्वथा वर्तमानो ऽपि स योगी मयि वर्तते।।6.31।।
sarvabhūtasthitaṃ yo māṃ bhajatyekatvam āsthitaḥ| sarvathā vartamāno 'pi sa yogī mayi vartate||6.31||
Meaning
The sage who realizes the unity of life and who worships Me in all beings, lives in Me, no matter what their lot may be.
जो योगी एकत्व की भावना में स्थित होकर समस्त प्राणियों में स्थित मुझ परमात्मा को भजता है, वह सब प्रकार से व्यवहार करता हुआ भी मुझमें ही स्थित रहता है।
Verse 32
आत्मौपम्येन सर्वत्र समं पश्यति योऽर्जुन। सुखं वा यदि वा दुःखं सः योगी परमो मतः।।6.32।।
ātmaupamyena sarvatra samaṃ paśyati yo'rjuna| sukhaṃ vā yadi vā duḥkhaṃ saḥ yogī paramo mataḥ||6.32||
Meaning
O Arjuna! He is the perfect saint who, having been taught by the likeness within himself, sees the same Self everywhere, regardless of whether the outer form be pleasurable or painful.
हे अर्जुन! जो अपनी आत्मा की उपमा (समता) से सर्वत्र — सुख में हो या दुःख में — सबको समान देखता है, वही योगी श्रेष्ठ माना गया है।
Verse 33
अर्जुन उवाच यो ऽयं योगस् त्वया प्रोक्तः साम्येन मधुसूदन। एतस्याहं न पश्यामि चञ्चलत्वात् स्थितिं स्थिराम्।।6.33।।
arjuna uvāca yo 'yaṃ yogas tvayā proktaḥ sāmyena madhusūdana| etasyāhaṃ na paśyāmi cañcalatvāt sthitiṃ sthirām||6.33||
Meaning
Arjuna said: I do not see how I can attain this state of equanimity which You have revealed, owing to the restlessness of my mind.
अर्जुन बोले — हे मधुसूदन (श्रीकृष्ण)! समता के रूप में आपने जो यह योग कहा है, मन की चंचलता के कारण मुझे इसकी स्थिर स्थिति दिखाई नहीं देती।
Verse 34
चञ्चलं हि मनः कृष्ण प्रमाथि बलवद् दृढम्। तस्याहं निग्रहं मन्ये वायोर् इव सुदुष्करम्।।6.34।।
cañcalaṃ hi manaḥ kṛṣṇa pramāthi balavad dṛḍham| tasyāhaṃ nigrahaṃ manye vāyor iva suduṣkaram||6.34||
Meaning
My Lord! Verily, the mind is fickle and turbulent, obstinate, and strong; indeed, it is extremely difficult to control, like the wind.
हे कृष्ण! मन तो बड़ा ही चंचल, क्षोभ उत्पन्न करने वाला, बलवान और हठीला है; मैं तो इसका निग्रह करना वायु को रोकने के समान अत्यन्त कठिन मानता हूँ।
Verse 35
श्री भगवान् उवाच असंशयं महाबाहो मनो दुर्निग्रहं चलं। अभ्यासेन तु कौन्तेय वैराग्येण च गृह्यते।।6.35।।
śrī bhagavān uvāca asaṃśayaṃ mahābāho mano durnigrahaṃ calaṃ| abhyāsena tu kaunteya vairāgyeṇa ca gṛhyate||6.35||
Meaning
Lord Shri Krishna replied: Doubtless, O Mighty One, the mind is fickle and exceedingly difficult to restrain; however, O Son of Kunti, with practice and renunciation, it can be done.
श्रीभगवान् बोले — हे महाबाहु! निःसन्देह मन चंचल और कठिनता से वश में होने वाला है; परन्तु हे कुन्तीपुत्र (अर्जुन)! अभ्यास और वैराग्य के द्वारा यह वश में किया जा सकता है।
Verse 36
असंयतात्मना योगो दुष्प्राप इति मे मतिः। वश्यात्मना तु यतता शक्यो ऽवाप्तुम् उपायतः।।6.36।।
asaṃyatātmanā yogo duṣprāpa iti me matiḥ| vaśyātmanā tu yatatā śakyo 'vāptum upāyataḥ||6.36||
Meaning
It is not possible to attain Self-Realization unless one knows how to control oneself; however, for one who, striving by the proper means, learns such control, it is possible.
मेरा मत है कि मन को वश में न करने वाले के लिए योग प्राप्त करना कठिन है; परन्तु जो मन को वश में करके उचित उपायों से प्रयत्न करता है, वह इसे प्राप्त कर सकता है।
Verse 37
अर्जुन उवाच अयतिः श्रद्धयोपेतो योगाच् चलितमानसः। अप्राप्य योगसंसिद्धिं कां गतिं कृष्ण गच्छति।।6.37।।
arjuna uvāca ayatiḥ śraddhayopeto yogāc calitamānasaḥ| aprāpya yogasaṃsiddhiṃ kāṃ gatiṃ kṛṣṇa gacchati||6.37||
Meaning
Arjuna asked: What of him who fails to control himself, whose mind falls from spiritual contemplation, yet retains his faith and does not attain perfection?
अर्जुन बोले — हे कृष्ण! जो श्रद्धा से युक्त तो है किन्तु प्रयत्न में शिथिल है और जिसका मन योग से विचलित हो गया है — वह योग की सिद्धि को न पाकर किस गति को प्राप्त होता है?
Verse 38
कच्चिन् नोभयविभ्रष्टश् छिन्नाभ्रम् इव नश्यति। अप्रतिष्ठो महाबाहो विमूढो ब्रह्मणः पथि।।6.38।।
kaccin nobhayavibhraṣṭaś chinnābhram iva naśyati| apratiṣṭho mahābāho vimūḍho brahmaṇaḥ pathi||6.38||
Meaning
Having failed in both, my Lord, is he without hope, like a riven cloud with no support, lost on the spiritual path?
हे महाबाहु (श्रीकृष्ण)! क्या वह ब्रह्म के मार्ग में मोहित होकर, दोनों ओर से भ्रष्ट होकर और किसी आश्रय के बिना छिन्न-भिन्न बादल के समान नष्ट तो नहीं हो जाता?
Verse 39
एतन् मे संशयं कृष्ण छेत्तुम् अर्हस्यशेषतः। त्वदन्यः संशयस्यास्य छेत्ता न ह्युपपद्यते।।6.39।।
etan me saṃśayaṃ kṛṣṇa chettum arhasyaśeṣataḥ| tvadanyaḥ saṃśayasyāsya chettā na hyupapadyate||6.39||
Meaning
My Lord! You are worthy to solve this doubt once and for all; there is no one else competent to do so, save Yourself.
हे कृष्ण! मेरे इस संशय को आप पूर्णरूप से मिटाने में समर्थ हैं; क्योंकि आपके अतिरिक्त इस संशय को दूर करने वाला और कोई हो ही नहीं सकता।
Verse 40
श्री भगवान् उवाच पार्थ नैवेह नामुत्र विनाशस् तस्य विद्यते। न हि कल्याणकृत् कश्चिद् दुर्गतिं तात गच्छति।।6.40।।
śrī bhagavān uvāca pārtha naiveha nāmutra vināśas tasya vidyate| na hi kalyāṇakṛt kaścid durgatiṃ tāta gacchati||6.40||
Meaning
Lord Shri Krishna replied: My beloved child! There is no destruction for him, either in this world or the next. No evil fate awaits him who treads the path of righteousness.
श्रीभगवान् बोले — हे पार्थ (अर्जुन)! ऐसे साधक का न तो इस लोक में और न परलोक में विनाश होता है; हे प्रिय! शुभ कर्म करने वाला कोई भी मनुष्य कभी दुर्गति को प्राप्त नहीं होता।
Verse 41
प्राप्य पुण्यकृतां लोकान् उषित्वा शाश्वतीः समाः। शुचीनां श्रीमतां गेहे योगभ्रष्टोऽभिजायते।।6.41।।
prāpya puṇyakṛtāṃ lokān uṣitvā śāśvatīḥ samāḥ| śucīnāṃ śrīmatāṃ gehe yogabhraṣṭo'bhijāyate||6.41||
Meaning
Having reached the worlds where the righteous dwell, and having remained there for many years, he who has strayed from the path of spirituality will be born again into the family of the pure, benevolent, and prosperous.
योग से भ्रष्ट हुआ ऐसा पुरुष पुण्यात्माओं के लोकों को प्राप्त कर, वहाँ अनेक वर्षों तक निवास करके, फिर पवित्र और श्रीसम्पन्न (धनवान) कुल में जन्म लेता है।
Verse 42
अथ वा योगिनाम् एव कुले भवति धीमताम्। एतद् धि दुर्लभतरं लोके जन्म यद् ईदृशम्।।6.42।।
atha vā yoginām eva kule bhavati dhīmatām| etad dhi durlabhataraṃ loke janma yad īdṛśam||6.42||
Meaning
Or, he may be born in the family of wise sages, though such a birth is indeed very difficult to obtain.
अथवा वह बुद्धिमान योगियों के ही कुल में जन्म लेता है; परन्तु संसार में ऐसा जन्म पाना तो अत्यन्त दुर्लभ है।
Verse 43
तत्र तं बुद्धिसंयोगं लभते पौर्वदेहिकम्। यतते च ततो भूयः संसिद्धौ कुरुनन्दन।।6.43।।
tatra taṃ buddhisaṃyogaṃ labhate paurvadehikam| yatate ca tato bhūyaḥ saṃsiddhau kurunandana||6.43||
Meaning
Then, the experience acquired in his former life will revive, and with it, he will more eagerly strive for perfection than before.
हे कुरुनन्दन (अर्जुन)! वहाँ उसे पूर्वजन्म के बुद्धि-संस्कार (आध्यात्मिक अनुभव) पुनः प्राप्त हो जाते हैं, और उन्हीं के बल पर वह सिद्धि के लिए पहले से भी अधिक प्रयत्न करता है।
Verse 44
पूर्वाभ्यासेन तेनैव ह्रियते ह्यवशो ऽपि सः। जिज्ञासुर् अपि योगस्य शब्दब्रह्मातिवर्तते।।6.44।।
pūrvābhyāsena tenaiva hriyate hyavaśo 'pi saḥ| jijñāsur api yogasya śabdabrahmātivartate||6.44||
Meaning
Unconsciously, he will return to the practices of his old life; thus, one who strives to attain spiritual consciousness is certainly superior to one who merely talks about it.
उसी पूर्वजन्म के अभ्यास के कारण वह विवश होकर भी (अनायास ही) योग की ओर खिंच जाता है; योग का जिज्ञासु भी केवल शब्दब्रह्म (वेदविहित कर्मफल) से ऊपर उठ जाता है।
Verse 45
प्रयत्नाद् यतमानस् तु योगी संशुद्धकिल्बिषः। अनेकजन्मसंसिद्धस् ततो याति परां गतिम्।।6.45।।
prayatnād yatamānas tu yogī saṃśuddhakilbiṣaḥ| anekajanmasaṃsiddhas tato yāti parāṃ gatim||6.45||
Meaning
Then, after many lives of earnest striving and absolution of sins, the student of spirituality attains perfection and reaches the Supreme.
इस प्रकार दृढ़ प्रयत्न से अभ्यास करने वाला, समस्त पापों से शुद्ध हुआ तथा अनेक जन्मों के साधन से सिद्ध हुआ योगी अन्ततः परम गति को प्राप्त होता है।
Verse 46
तपस्विभ्यो ऽधिको योगी ज्ञानिभ्यो ऽपि मतो ऽधिकः। कर्मिभ्यश् चाधिको योगी तस्माद् योगी भवार्जुन।।6.46।।
tapasvibhyo 'dhiko yogī jñānibhyo 'pi mato 'dhikaḥ| karmibhyaś cādhiko yogī tasmād yogī bhavārjuna||6.46||
Meaning
The wise person is superior to the ascetic, the scholar, and the man of action; therefore, be thou a wise person, O Arjuna!
योगी तपस्वियों से श्रेष्ठ है, ज्ञानियों से भी श्रेष्ठ माना गया है और सकाम कर्म करने वालों से भी श्रेष्ठ है; इसलिए हे अर्जुन! तुम योगी बनो।
Verse 47
योगिनाम् अपि सर्वेषां मद्गतेनान्तरात्मना। श्रद्धावान् भजते यो मां स मे युक्ततमो मतः।।6.47।।
yoginām api sarveṣāṃ madgatenāntarātmanā| śraddhāvān bhajate yo māṃ sa me yuktatamo mataḥ||6.47||
Meaning
I look upon him as the best of mystics, who, full of faith, worships Me and abides in Me.
समस्त योगियों में भी जो श्रद्धावान् पुरुष अपने अन्तःकरण को मुझमें लगाकर मेरा भजन करता है, उसे मैं सबसे श्रेष्ठ योगी मानता हूँ।
